2. Kapitola

20.02.2013 15:20

 Bojovníci temnot

Tak tady je koneně druhá kapitola.

 

 

Dojeli jsme na Ostrov. Museli jsme z autobusu přestoupit na loď a byla to opravdu dlouhá jízda. Koneckonců Ostrov není nijak blízko.

Ale je to tu opravdu nádherné. Moře, nádherná pláž, hory a lesy.

Nechápu, jak to že to je skoro zadarmo. Ani proč je tu tak málo lidí. Na celém Ostrově je jen jedno město a několik malých vesniček.

My jsme se ubytovali v chatkách. Naštěstí jsme nebyli pod stanem, protože to nesnáším. Málo místa, tvrdá zem, spousta komárů. Brr.

V chatkách jsme měli být po třech. Já a Bella jsme měly celou pro sebe, kdyby přijela Daisy. Bylo to tu celkem dobré. Slušná koupelna. Postele nebyly příliš tvrdé. Byla tu elektřina a prostorné skříně.

Bella si pořád dělá starosti o Daisy. Snaží se dovolat mámě, ale je tu špatný signál. Zkoušela jsem jí trochu odreagovat tím, že se půjdem podívat, jak dopadl Alex.

První co mě napadlo, bylo: Ach můj bože!

Alex je na pokoji se Scottem a … To neuhodnete. Jasonem!

A on se na mě díval.

Zčervenala jsem.

„Sluší ti to,“ řekl.

Ach! Jason mi teď řekl, že mi to sluší.

„Ta sukně ti ladí k botám.“

Jason mi řekl, že mi sukně ladí k botám! Ó můj B…. Tak moment.

Já nemám sukni. Zato Bella má sukni, která jí dokonale ladí s boty. Bella, která stojí vedle mě a Jason ji hltá pohledem.

Projel mnou šok. Jasonovi se líbí Bella, ne já. No komu by se taky nelíbila. Bella je vysoká štíhlá blondýna s jiskřivýma zelenýma očima. Já jsem vychrtlá bruneta s černýma očima, která se ani neudrží na nohou. Proč by o mě měl mít zájem?

A co když si spolu něco začnou? Ne to by Bella neudělala. Teda kdyby Jasona milovala, tak bych to poznala a řekla jí, že by mi to nevadilo, že to skousnu, vadilo by mi, kdyby si s ním něco začala jen tak, ale to by Bella neudělala, nelezeme si vzájemně do zelí.

Navíc se zdá, že si Bella Jasonova zájmu vůbec nevšimla, pořád něco dělala na mobilu.

„Víš, Bello, nešla by ses se mnou projít?“ Jason na ní mluvit svým sexy hlasem, který kdyby použil na mě, omdlím.

„Vyhul!“

Bella asi ne.

„Jo! Tady je signál!“ vykřikla náhle a okamžitě začala vytáčet číslo.

„Ahoj mami. Jo já se mám fajn. Hele, je tam Daisy? Ne, tady není. Takže není doma? Nevím, doma nespala. Mami, mám strach. Co když se jí něco stalo. Jo jasně. Tak ahoj,“ zavěsila.

„Do prdele!“ odhodila telefon. Alex měl tolik duchapřítomnosti a natolik rychlé reflexy, že ho chytil před tím, než se stačil rozbít.

„Co je s Daisy?“ vyhrkl Scott.

„Nevím. Doma nebyla už od včerejška.“

„A ty nevíš, kde je?“

„Hysterčila bych tady, kdybych to věděla?“

„Já sakra nevím, moje holka zmizela!“

„Opravdu ses velmi zajímal o to, kde je!“

„Myslel jsem si, že je s vámi, nebo s jinými kamarádky. Často se s nimi baví a na mě kašle!“

Chudák Scott. On Daisy miluje, ale ona s ním chodí jen proto, že je hezký a oblíbený fotbalista.

Belle to asi došlo taky, protože se zatvářila provinile.

Nadechovala se, že něco řekne, ale nic neřekla. Nebylo co říct.

Zavládla trapná chvíle ticha, kterou přerušila učitelka.

„Co tady děláte?“ zamračila se na mě a na Bellu.

„Dívky nemají v chatkách chlapců, co dělat.“

Jsme snad v devatenáctém století?

„Ale když už tu jste, tak vám všem řeknu, že teď jdeme všichni společně na prohlídku hradu. Tak se připravte.“

Super. Aspoň můžu trochu rozveselit Bellu.

„Jsme připraveny,“ řekla jsem.

„Ale vy se snad převléknete a vezmete si nějakou vhodnější obuv.“

Podívali jsme se na sebe s Alexem a obrátili oči v sloup.

Snaha přimět Bellu, aby se převlékla, byla předem určena k zániku.

„Proč bych měla?“

„Protože tohle si nemůžete vzít na výlet. Možná polezeme přes skály.“

Přes skály? No super. To se zase zabiju.

„No a?“

„Prostě si vezměte něco jiného!“

„Přinuťte mě.“

„No tak si dělejte, co chcete.“

Učitelka si povzdechla a odešla pryč.

Vlastně mi je jí trochu líto. S námi to má opravdu těžký.

Vyrazili jsme.

Musím říct, že ty skály byly fakt horor. Padala jsem ostošest. Samozřejmě jsem si roztrhla džíny a rozbila si koleno. A samozřejmě že to Bella zvládla úplně v pohodě.

V hradu jsme si povídaly s Bellou o klucích a Alex si z nás dělal srandu.

Pověděla jsem jim o tom s Jasonem. Bella si toho vůbec nevšimla.

Docela bych se i bavila, jako vždycky s nimi, zvlášť bych byla úplně mrtvá z Alexových komentářů, ale něco se mi na tom hradu nezdálo, byla tady taková divná atmosféra. Přebíhal mi mráz po zádech. Pořád jsem se otáčela, protože jsem měla pocit, že mě někdo sleduje, ale nikdy tam nikdo nebyl.

No super! Vypadá to, že jsem paranoidní.

„Ale ano na světě existuje spoustu hezkých kluků, kteří nejsou tak nevšímaví jako Jason,“ říkala právě Bella.

„Jasně, třeba já,“ zamrkal na mě Alex.

Vyprskla jsem. Alex to řekl, aby mě pobavil a to se mu taky dařilo.

„Ty?“ smála se Bella. „To by si nejdřív musel trochu zhubnout.“

„Nejsem tlustém! To jsou svaly!“

„Jasně, to ti tak věřím, praštila ho trochu do břicha. „Nějaký měkký ty tvoje svaly.“

Alex není žádný tlouštík. Jen je trošku při těle, ale on za to nemůže. Jeho máma děsně dobře vaří. U ní ztloustne každý. Teda kromě mě. Já jsem vychrtlá, ať dělám, co dělám. Vím, že většina holek má opačný problém, ale já mám postavu jako násada do smetáku. Navíc jsem hrozně nevýrazná. Mých hnědých vlasů a černých očí, si nikdo nevšimne. Bella sice tvrdí, že je to sebevědomím, že bych si měla trochu víc věřit, ale jak mám mít sebevědomí, když sebou každou chvíli praštím o zem, nebo do něčeho vrazím?

Alex oproti mě, kdyby nebyl při těle, tak by byl velmi hezký. Je vysoký, tmavovlasý s tmavé modrýma očima. Sice bledý, ale na něm to vypadá dobře.

Najednou mi došla jakákoli slova a já jen zírala.

O zeď se přímo přede mnou opíral ten nejhezčí kluk na světě.

Měl tmavě hnědé vlasy a oči černé jako uhel. Pod černým koženým oblečením se mu rýsovaly svaly. A to nebyly svaly typu: Zajdu si párkrát týdně do fitka, abych vypadal dobře.

Musel sportovat celý život. A ne hrát fotbal, nebo tak něco. Musel dělat něco fakt obtížného. Vzhledem k tomu, jak se obezřetně okolo rozhlížel, jako šelma. Jako by všechno viděl a nic ho nemohlo zaskočit.

A pak se podíval na mě.

A nedíval se na Bellu vedle mě, ale na mě. Díval se mi do očí….. A vypadal překvapeně.

Vím, že si protiřečím, ale jinak to popsat nejde.

A ty oči. Mají stejnou barvu jako ty moje. Ale narozdíl od těch mých vypadají děsivě. Najednou jsem si uvědomila, že je nebezpečný a já bych se ho měla bát, ale nebála jsem se.

Najednou mi někdo mávl rukou před obličejem.

Zamrkala jsem.

„Haló, země volá magora!“

Alex. Úplně jsem na něj zapomněla. Úplně jsem zapomněla na všechno.

„Asi jsem se zamyslela.“

„Zamyslela? Vůbec si nevnímala. To sis mě představovala nahého?“

„To asi sotva Alexi,“ ozvala se Bella.

„Vidíte támhletoho kluka?“ zeptala jsem se nadšeně.

„Kluka? Kde?“

„Přímo před tebou. Támhle se opírá o zeď. Právě se na něj díváš.“

„Já nikoho nevidím,“ řekl Alex.

Bella se najednou chytla za svůj řetízek, který nesundává ani na noc a začala něco mumlat. Hned potom se její oči rozšířily šokem.

„Já fakt nikoho nevidím,“ zamručel Alex.

Pak mi to došlo.

Oni ho nevidí. Protože tady není. Musela jsem si ho vymyslet. Je to jen další halucinace.

Začala jsem se smát.

„Naletěli jste.“

„Tss,“ zasyčel Alex. „Takhle si z nás utahovat.“

„Když vy jste tak naivní.“

Bella se na mě dívala s podezřením. Tu jsem nepřesvědčila.

Nikdy jsem jim neřekla o svých halucinacích ani o tetování hada kousajícího se do ocasu kolem zápěstí, které mám už odnepaměti. Ne že bych jim nevěřila, ale nechci, aby si mysleli, že jsem cvok, aby se mnou jednali jinak než dřív.

Proto jsem jim lhala.

Odešli jsme z místnosti. Ještě jsem se otočila po své halucinaci, ale ten kluk už tam nebyl, ačkoli nebyla žádná možnost, aby odešel bez povšimnutí. Udělal to, co halucinace dělají často, prostě se vypařil.

Komentáře

Titulek?! O.o

Erin | 23.02.2013

ÁÁÁh!! :D
Já tuhle povídku zbožňuju a to jsme u druhé kapitoly! :3
Je tak živá, tak veselá, tak... nabitá optimismem a přesto na lidi působí jaké si tajemno. Ten hrad je celkem děsivej, ale spíš mě zajímá ten kluk ♥ *imaginární platonické lásky jsou její specialitou* Zabouchnu se prakticky do každého hrdiny, nebo záhadného kance z druhé strany.
A pak je tu Bella, samozřejmě. Už jenom název povídky napovídá, že se má člověk na co těšit a já jsem napnutá jako trenky mého dědy a těším se, jak se příběh sám o sobě bude vyjívej dál! =)

kapitola

Vicky | 20.02.2013

vyvíjí se to suprově, je to napínavé a velmi čtivé! :D Možná bych ti poradila, co se týče opakování slov, ale to rozhodně nemyslím zle. ;) Tvoje dílko se mi moc líbí a strašně se těším na další! :) Zajímá mě, co je s tou Daisy a co to bylo za kluka... Hádám, že jenom obyčejná halucinace to nebyla ;) Jsem napnutá jak kšandy, takže směle do psaní a přeju hodně inspirace a zábavy! :D

Přidat nový příspěvek

Novinky

Clocwork Angel - 9. Kapitola

24.05.2013 16:55
kapitola 9 ENKLÁVA   Můžeš udělat z mého srdce pouhý mlýnský kámen, vmést mi do obličeje, že jsem necitelný člověk, Podvádět a být podváděn, a zemřít: kdo ví? Jsme prach a popel. -Alfred, Lord Tennyson, "Maud" - "Zkus to znovu," navrhl Will. "Stačí jít z jednoho konce místnosti na druhý....

Clockwork Angel - 8. Kapitola

24.05.2013 16:27
  kapitola 8 CAMILLE   Plody padají, láska umírá a čas letí, Krmíš se věčným vánkem, Přežíváš nekonečné změny, Jsi svěží z polibků smrti, znovu povoláváš a shromažďuješ naší nostalgii, prázdné požitky a špinavosti Věci nestvůrné a neplodné, zsinalá a otrávená královna. -Algeron Charles...

Clockwork Angel - 7. Kapitola

24.05.2013 15:45
  kapitola 7 MECHANICKÝ POHÁR     Bezmocné kousky hry, kterou hraje na téhle šachovnici - pole Noci a Dne pohybuje se sem a tam a nakonec dává šach a ničí. -"The Rubaiyat Omara Khayyam," překlad Edward Fitzgerald, 1859 - Venku se setměla a Sophiina lucerna vrhala na zeď stíny, které...

Clockwork Angel - 6. Kapitola

24.05.2013 15:33
kapitola 6 ZVLÁŠTNÍ SVĚT   Nesmíme se dívat na šotky, Nesmíme kupovat jejich plody: Kdo ví, čím hnojí svou půdu a čím ukojují hlad a žízeň kořenů svých rostlin? - "Víš," řekl Jem, "tohle nevypadá ani trochu jako bordel, jaký jsem si vždycky představoval." Dva muži stáli u vchodu toho, čemu...

Clockwork Angel - 5. Kapitola

24.05.2013 15:14
kapitola 5 KODEX TEMNÝCH LOVCŮ   Sny jsou pravdivé, dokud trvají, a jak víme, že nežijeme ve snu? Alfred, Lord Tennyson, "The Higher Pantheism" - Uběhla snad věčnost, než nevrlá Tessa dlouhým putováním po domě, konečně našla totožnou chodbu s tou, v které by měl být její pokoj. Poznala to...

Clockwork Angel - 4. Kapitola

23.05.2013 13:18
  kapitola 4 JSME ZE SVĚTA STÍNŮ     Prach jsi a v prach se obrátíš. -Horace, Odes ... Ve chvíli, kdy se Tessa vrátila zpátky do své původní podoby, musela protrpět příval otázek. Přítomní Nephilimové byli celou dobu ve stínu, co se týkalo magie, a tak se zdály překvapivě ohromení...

Clockwork Angel - 3. Kapitola

23.05.2013 12:15
  kapitola 3 SPOLEČENSTVÍ     Láska, naděje, strach, víra - tohle dělá lidstvo, Jedná se o znamení, vědomí a charakter -Robert Browning, Paracelsus - Ve svém snu ležela Tessa opět svázaná na úzké mosazné posteli v Temném domě. Sestry se nad ní skláněly, klepaly o sebe párem dlouhých...

Clockwork Angel - 2. Kapitola

22.05.2013 20:23
  KAPITOLA 2 PEKLO JE CHLADNÉ     Between two worlds life hovers like a star, Twix night and morn, upon the horizon´s verge. How little do we know that which we are! How less what we may be! -Lord Byron, Don Juan "Ty jedna hloupá malá holčičko," vyprskla paní Černá, když pevně...

Clockwork Angel - 1. Kapitola

22.05.2013 16:52
  KAPITOLA 1 TEMNÝ DŮM     Mimo tohle místo z hněvu a slz se nejasně rýsuje hrůza ze stínu -William Ernest Henley, "Invictus" "Sestry si přejí setkat se s vámi ve svých komnatách, slečno Gray." Tessa položila knihu, kterou četla na noční stolek a obrátila se k Mirandě, která stála...

CLockwork Angel - Prolog

22.05.2013 16:46
PROLOG   Londýn, Duben 1878 - Démon explodoval ve spršce krve a vnitřností. William Herondale rychle ucukl dýkou, kterou držel, ale už bylo pozdě. Hustá kyselina z démoní krve už začala pohlcovat lesknoucí se ostří. Zaklel a odhodil zbraň stranou. Přistála ve špinavé louži, kde se z ní začalo...
<< 1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>