BT - 15. Kapitola

17.05.2013 19:17

15. Kapitola

 Tak je tu patnáctá. Trochu krátka, ale měla jsem jí v plánu ještě kratší. Nevím, kdy bude šestnáctá, musím ještě napsat nějakou scénu někoho jiného tam. Někdy píšu tu samou kapitolu z pohledu nikoho jiného, nebo nějakou scénu, která se v přímo v kapitole nevyskytne, ale je nutná, abych věděla, jak se budou ty postavy chovat a co budou říkat. Když to píšu takhle, tak vzhledem k tomu, že mám dobře vymyšlené charaktery postav (na to jsem hrdá. Myslím, že to mi jde nejlíp), je to jako by se to psalo samo (až na to, že musím na to mít ten čas). Stane se to a to, postava je taková a makévá a už to jede. Sice to žere čas, ale myslím, že to celou povídku vylepšuje.

Ale mám teď mnohem víc času (vím, že to není ode mě hezké, ale já si ty maturity užívám), takže možná nebudete muset moc dlouho čekat.

Daisy

 

„Opravdu si nic nedáš?“ latinsky se mě ptal známý hlas už po několikáté.

Nereagovala jsem, stejně jako kdykoli před tím.

Nevím, jak dlouho nic nedělám, nic nejím, nepiju, prostě jenom sedím a koukám do prázdna. Připadá mi to jako roky, ale vzhledem k tomu, že ještě žiju, bych řekla, že je to jen pár dní.

Ačkoli jsem vůbec nevnímala okolí, věděla jsem, že holky mizí, čím dál tím více. Dokonce už po skupinkách. Už mnohokrát zhaslo to prokleté světlo, ozvalo se děsivé zaskřípění dveří, vešly hrůzu nahánějící postavy v bílých hábitech s ornamenty, někoho odtáhly, odešli, světlo se rozsvítilo. Myslíte, že jsme měly napadnout naše nepřátele, nebo se pokusit o útěk, když bylo světlo zhasnuté a dveře otevřené?

Taky mě to napadlo, ačkoli nijak zvlášť netoužím po útěku. Je mi to úplně ukradený. Proč bych měla utíkat? Abych se vrátila ke svému nudnému, zbytečnému, všednímu životu. Abych se mohla vrátit k roztleskávačkám a opět patřit k oblíbeným dívkám. Abych nosila krátké těsné sukně, topy s hlubokým výstřihem, boty na jehlovém podpatku (To vše samozřejmě podle nejnovější módy.) a patlala na sebe kila mejkapu? Abych mohla mluvit afektovaným hláskem o celebritách a nadšeně vykřikovala, když bych se dozvěděla, co má Justin Bieber v popelnici, nebo brečela, když se rozejde se Selenou Gomez. Abych chodila s nádherným úspěšným fotbalistou, protože se to od roztleskávačky očekává, ačkoli do sebe nejsme zamilovaní, a podváděla ho na každém kroku? Abych popírala fakt, že jsme čarodějnice, a snažila se to co nejvíc bojkotovat, přičemž bych předstírala, že ten ošklivý svět plný zla a nočních můr neexistuje?

A k čemu by to bylo? Carol by to život nevrátilo, tak proč se snažit?

Proto ve mně pomyšlení na útěk neprobudil žádné emoce. Ale přesto mě to napadlo a jsem si jistá, že jsem nebyla jediná, ale nebyl to dobrý nápad, který se stejně nikdo nepokusil realizovat. Nějak se profláklo, že nás vězní Vyšší démoni, takže se nikdo neodvážit vydat ani hlásku v jejich přítomnost, pravděpodobně ani dýchat, natož aby spustil organizovaný útok nebo útěk.

A i kdyby se o to pokusily, tak na tom nezáleží. Proti Vyšším nemá šanci ani Rada, takže i jen představa, že by se pár nezletilých čarodějek pokusily vůči Vyšším o cokoli jiného než vyhnutí se jim, je směšná. Něco takového je neuskutečnitelné. Čarodějnice nebojují s démony, ale schovávají se před nimi, snaží se je nenaštvat. Kromě té nejmocnější. Nejmocnější čarodějnice je něco jako legenda. Vždy se na tomto světe vyskytuje aspoň jedna živá čarodějnice, která oplývá nepředstavitelnou mocí. Dokáže se postavit i Vyšším démonům, ačkoli nemá stoprocentní naději na úspěch. V osmnácti letech přestává stárnout, takže lze jí usmrtit pouze zabitím, které mají na svědomí téměř ve všech případech Vyšší. Nebo by to mohli dokázat i ti míšenci. U těch je velmi těžké určit, co dokáží.

Ten drb, mi řekla Bella, která ho taky nikde zaslechla. Ona existence nejmocnější není příliš jistá. Rada jí nepřipouští, protože se učíme, že čím víc máme znalostí, tím jsme mocnější. Proto se jim někdo, kdo třeba nemá znalosti a přitom je mocnější než oni, což by mohl být taky důvod, Rada nemá ráda, když je někdo silnější, se moc nehodí do krámu.

A podle toho, co Bella říkala, tak když zemře, narodí se nová. Ke Carol se to asi doneslo taky, protože nás napadla stejná věc. Vyšší očividně hledají čarodějnici určitého věku. Oni totiž asi vědí, kdy zemřela ta poslední, pokud existovala, takže se jí pokouší najít, ale fakt nevím, co s ní chtějí udělat. Pokud by jí chtěli zabít, tak proč jsme ještě naživu?

„No tak, Daisy, musíš něco jíst,“ ozval se ten hlas znovu, ale tentokrát anglicky.

Zatnula jsem zuby, protože mi to bolestně připomnělo Daisy.

Otočila jsem se na původce nepříjemného bodání v hrudi.

„Nemluv na mě anglicky,“ řekla jsem pomalu s důrazem na každé slabice.

Malá, moc hezká indická dívka vypadala překvapeně, že ze mě dostala nějakou reakci. To se ještě nikomu od Carolina zmizení nepodařilo, ačkoli to zkoušely, především tato dívka. Byla to ta, která přišla hned po Carol, jak jsem si myslela, že je ona. Díky tomu jsem k ní cítila jistou averzi, samozřejmě, že za to nemohla, ale nešlo to ovládnout. Jako když sníte nějaké jídlo a ten den dostanete nějakou nemoc, takže strávíte den s hlavou v záchodě a cítíte chuť toho jídla. To jídlo za nic nemůže, ale stejně pokaždé když ho jíte, si na to vzpomenete a nedokážete si ho vychutnat.

K tomu, že jí nemám ráda možná i přispívá její otravnost. Celou dobu, co je tady, do mě neustále něco hučí. Dřív bych jí asi měla ráda, protože musím přiznat, že je milá a moc hodná, ale teď jen chci, aby mi všichni dali pokoj.

Zadívala jsem se jí do velkých hnědých očí, nacházejících se v opálené tváři s něžnými rysy, která byla orámovaná dlouhými jemnými černými vlasy.

Ty oči jsou příliš velké pro tak malou štíhlou tvář, takže vypadaly trochu vykuleně, což byla její jediná vada na kráse, která byla bohužel poměrně zřetelná.

Samaja, vzpomněla jsem si. Samaja Forgetnerovahauserová. Když jsem se učila jména čarodějných rodin, tak jsem téhle litovala. Myslela jsem si, že musí být hrozné mít takové jméno. Všichni se jí musí posmívat.

Byla jsem hloupá. Co záleží na jméně, když nevinní lidé umírají? A posměch? Vždyť ti, co shazují ostatní to dělají jenom proto, že se potom cítí lépe.

Takhle jsem nikdy dřív nemyslela. Vždy jsem se hrozně starala o svůj vzhled a dávala jsem si pozor na to, co říkám, abych zůstala mezi oblíbenými. Posměch byl moje noční můra.

V protějším koutě jsem zahlédla Dellu. Dokonce i Samaja o ní říkala, že je divná, ostatní, včetně mě dřív, oni říkaly, že je cvok, nebo jí častovaly ještě horšími názvy.

Ale vždyť ona je tady hrozně dlouho. Možná tu kdysi taky měla kamarádky, které jsou pryč. Poprvé jsem měla pocit, že jí chápu.

Komentáře

Dess

Vicky | 23.05.2013

Jo, ještě musím pochválit ten krásný design! :)) Vždycky to chci napsat do komentáře, ale pak na to úplně zapomenu.

Kapitolka

Vicky | 23.05.2013

Rovněž se omlouvám za zpoždění, neměla jsem moc času číst, ale ale doháním to. ;) Tyjo... pěkně ses rozjela! Je to furt lepší a lepší! :) Jen tak dál, moc se těším na další a ještě jednou se omlouvám za to, že jsem tu tak dlouho nebyla :P :)

Titulek? O.o

Erin | 20.05.2013

Omlouvám se za zpoždění, je pro mě prakticky nemožné přečíst kapitolu v den, kdy byla vydaná. To je moje prokletí... :D
Kapitola je sice krátká, ale podle mě je v ní hodně smutných emocí... Je mi Daisy trochu líto. Trochu, protože myslím, že buď je odtamtud někdo dostane, nebo to zkusí sama. Já mám strašně ráda Spartaka. Nemyslím ten seriál, i když taky není špatný. Myslím tím jeho osobu, o co se pokusil a tak. Myslím, že by Daisy mohla být novodobý Spartakus a vést povstání unesených čarodějnic. Já bych na místě těch holek byla při popo až za ušima a na něco takového bych asi čekala.
Strašně moc se mi líbí jméno Samaja :3
A pořád je tady Della... je to zvláštní postava. Myslím tím, že je zvláštní mezi zvláštními. Je těžké odlišovat se mezi odlišenými, ale jí se to daří. Jsem zvědavá, co s ní máš v plánu, asi není v příběhu jenom tak :)

Přidat nový příspěvek

Novinky

Bojovníci temnot - 8. kapitola

19.03.2013 16:08
  Děkuju moc za komentáře. Tři za poměrně krátkou dobu. Tak tady máte osmou. 8. Kapitola     Anna Otočila jsem se a spatřila toho kluka z mé halucinace. Stál tam zase v koženém oblečení a vypadal pobaveně. „Ale tys to vzala trochu moc zoufale.“ „Trochu moc zoufale?“...

Bojovníci temnot - 7. kapitola

17.03.2013 20:53
Po dlouhé době je tu 7. kapitola. Omlouvám se, že nebyla dřív, ale škola a navíc mě ten začátek strašně nebavil, takže jsem ho zkrátila. Osmou jsem napsala hned potom a ta mě fakt bavila. Můžete se tam těšit na setkání Nicka s Annou. :-D     7. Kapitola   Anna Po návratu...

SB Gabux

11.03.2013 20:05
Vítám nové SB Gabux.  Na svém blogu zveřejňuje povídky, píše různé návody a spoustu dalšího. gabux-mix.blog.cz

Bojovníci temnot - 6. kapitola

06.03.2013 16:00
  6. Kapitola   Přišel jsem do velké místnosti, ve které se obvykle scházíme. Někdo by tomu říkal salon, nebo obývací pokoj, ale my tomu neříkáme nijak. Prostě jen místnost, ve které se scházíme. Rozhlédl jsem se po ostatních. Už tu byli všichni, takže jsem asi přišel poslední. „Takže...

Kapitoly

05.03.2013 18:12
Co se týče přidání další kapitoly, tak bohužel toho mám teď hodně do školy, takže nemám čas na psaní. Šestou kapitolu sice už mám, tak vám jí sem zítra hodím, ale přijdu o náskok, takže nevím, kdy bude sedmá.

Krvavý slib - 6. Kapitola

01.03.2013 10:55
Ztuhla jsem, každá část ve mě byla vzhůru a ve střehu. Nebylo tu žádné světlo z vesnice, takže mi trvalo několik vteřin rozeznat tmavou místnost. Sydney se krčila ve své vlastní posteli, její tvář byla neobvykle klidná, když spala. Kde byl Strigoj? Rozhodně ne v našem pokoji. Byl v domě? Každý...

Bojovníci temnot - 5. Kapitola

01.03.2013 10:32
  Probudila jsem se na studené zemi. Otevřela jsem oči. Byla jsem v nějaké cele. Byla tma, jenom zamřížovaným oknem sem vnikalo měsíční světlo. Co tady dělám? Proč jsem nespala ve své posteli v mém pokoji? To jsem se někde opila a skončila jsem ve vězení? Máma mě zabije! Co zabije,...

Sb Tiana a Oxy

28.02.2013 17:00
Vítám nové SB Tianu a Oxy. Na ejich blogu si můžete zveřejnit své povídky. www.world-of-dreamers.blog.cz

Bojovníci temnot - 4. Kapitola

27.02.2013 14:53
  4. Kapitola   Když jsme odešli z hradu, tak jsme zamířili do malého městečka, kde jsme dostali rozchod. „Tak kam půjdeme?“ ptala jsem se. Bella měla zase špatnou náladu, ale teď vypadala spíš vyděšeně. Pořád se ohlížela jako já v hradu. „Já vím kam,“ usmál se Alex. „Všiml jsem...

Bojovníci temnot - 3. Kapitola

25.02.2013 16:53
  3. Kapitola Moc děkuju Erin a Vicky za komentáře. Konečně jsem dopsala čtvrtou kapitolu, tak tady máte třetí. Je tam několik nových a hodně důležitých postav.   Přenesl jsem se do jídelny. Byla tam jenom Natalia a pojídala zmrzlinu. V tuhle chvíli měla blond vlasy s červeným...
<< 10 | 11 | 12 | 13 | 14 >>