Epilog
EPILOG
Bylo pozdě a oční víčka Magnuse Banea se vyčerpáním zavírala. Položil Ódy na Horacea na konec stolu a zamyšleně se díval ven na náměstí deštěm zmáčeným oknem.
Byl to dům Camille, ale dnes tu nebyla. K Magnusově nelibosti se zdálo, že teď pár nocí nebude doma, ne-li déle. Odešla z města po té katastrofální noci u de Quinceyho. I když jí poslal zprávu o tom, že je bezpečné se vrátit, pochyboval, že to udělá. Nemohl si pomoct, ale pochyboval, jestli teď, když už vykonala svou pomstu na klanu toho upíra, ještě touží po jeho společnosti. Možná byl jen něco, co chtěla de Quinceymu hodit do tváře. Vždycky mohl ještě odjet - sbalit se a jít, opustit tenhle vypůjčený luxus. Tenhle dům, služebnictvo, knihy, dokonce i jeho oblečení bylo její. Přišel do Londýna s prázdnýma rukama. Nebylo to tak, jako kdyby si nedokázal vydělat své vlastní peníze. V minulosti byl příležitostně velmi bohatý, jenže příliš mnoho peněz obvykle nudí. Ale zůstávání tady, jakkoliv to bylo otravné, taky znamenalo velkou pravděpodobnost, že ještě uvidí Camille.
Zaklepání na dveře ho vytrhlo z jeho snění. Otočil se a uviděl Archera, lokaje, stát ve dveřích. Archer byl Camillin sluha celá léta a na Magnuse shlížel s odporem. Pravděpodobně cítil, že spojení s čarodějem nebyl ten správný druh vztahu, který by měla jeho milovaná paní mít.
"Někdo si vás přeje vidět, pane." Archer se chvíli zdržel na slově pane. Bylo to ale dost dlouho, aby to mohlo být považováno za urážlivé.
"V tuhle hodinu? Kdo to je?"
"Jeden z Nephilimů." Archerova slova zabarvil slabý odpor. "Říká, že s vámi musí probrat něco velmi naléhavého."
Takže to nebyla Charlotte, jediná z londýnských Nephilimů, kterou by tu Magnus očekával. Několik dní pomáhal Enklávě, sledoval strach civilů, kteří byli členi klub Pandemonium, zatímco jim pokládali otázky, a když bylo po všem, pomohl jim odstranit jejich vzpomínky na utrpení. Byla to nepříjemná práce, ale Claveové vždycky platili dobře, a bylo dobré zůstat v jejich přízni.
"Je," dodal Archer s prohlubující nechutí, "také velmi mokrý."
"Mokrý?"
"Prší, pane a ten džentlmen nemá klobouk. Nabídl jsem mu suché oblečení, ale-"
"Velmi dobře. Pošli ho sem."
Archer stáhnul rty do tenké linky. "Čeká na vás v salonu, pane. Myslel jsem si, že by si přál být spíš v teple u krbu."
Magnus si vnitřně povzdechnul. Samozřejmě, že by mohl požadovat, aby Archer uvedl hosta raději do knihovny. Ale bylo by to moc velké úsilí, a kromě toho by lokaj trucoval další tři dny. "Výborně."
Archer se potěšeně vzdálil, takže Magnus se mohl sám vydat do salonu. Dveře byly zavřené, ale mohl vidět světlo, které procházelo zpod dveří. Pocházelo od krbu v místnosti. Otevřel dveře.
Salon byla Camillina nejoblíbenější místnost. Dekoraci tu dělala sama. Stěny byly malované jasnou vínovou červenou a nábytek byl z růžového dřeva dovezeného z Číny. Okno, z kterého bylo vidět ven na náměstí, bylo pokryté sametovými závěsy, které viseli ze stropu až k podlaze. Blokovalo světlo z venku, takže nemohlo proniknout do místnosti. Někdo stál před krbem. Ruce měl za zády. Všimnul si jeho štíhlé postavy a tmavých vlasů. Když se otočil, Magnus ho okamžitě poznal.
Will Herondale.
Jak řekl Archer. Byl mokrý jako člověk, kterému je úplně ukradené, jestli na něj prší nebo ne. Oblečení měl pomočené a vlasy mu padaly do očí. Voda mu stékala po tváři a budila dojem stékajících slz.
"Williame," řekl Magnus. Byl upřímně překvapený. "Co tu proboha děláš? Stalo se něco ve Společenství?"
"Ne," Willův hlas zněl, jako kdyby se dusil. "Jsem tu kvůli vlastní záležitosti. Potřebuju tvojí pomoc. Já - není tu nikdo jiný, koho bych se na to mohl zeptat."
"Dobře." Magnus se podíval na chlapce pozorněji. Will byl krásný. Magnus se zamiloval už mnohokrát, ale Will neoplýval onou přirozenou krásnou, kterou vždycky tolik obdivoval. Na tomhle klukovi bylo něco temného. Něco skrytého a zvláštního, co bylo těžké obdivovat. Zdálo se, že světu neukazuje svou skutečnou stránku. Teď, pod jeho mokrými černými vlasy, byl bílý jako pergamen. Ruce měl zaťaté v pěst tak tvrdě, až se třásl. Zdálo se, že ho nějaká příšerná vnitřní bolest rvala na kousky.
Magnus sáhl za sebe a zamkl dveře salonu. "Dobře," řekl. "Tak proč mi neřekneš, v čem je problém?"
Komentáře
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.