kapitola 9

ENKLÁVA

Můžeš udělat z mého srdce pouhý mlýnský kámen, vmést mi do obličeje, že jsem necitelný člověk,

Podvádět a být podváděn, a zemřít: kdo ví? Jsme prach a popel.

-Alfred, Lord Tennyson, "Maud"

-

"Zkus to znovu," navrhl Will. "Stačí jít z jednoho konce místnosti na druhý. Řekneme ti, až budeš vypadat přesvědčivě."

Tessa si povzdechla. Pulzovala jí hlava a cítila bolest v očích. Bylo to vyčerpávající předstírat, že jste upír.

Uplynuly dva dny od chvíle, co je navštívila lady Belcourt a Tessa strávila téměř každou chvíli tím, že se snažila proměnit se v upírku a působit co nejvíc přesvědčivě. Bez valného úspěchu. Stále měla pocit, jako kdyby se posouvala po povrchu Camilliny mysli, neschopná dotknout se jejích myšlenek nebo pocitů. Bylo obtížné zjistit jak chodit, mluvit a jaké výrazy používat, až na de Quienceyho večírku potká nějaké upíry - část těch, o kterých není pochyb, že je Camille dobře zná a část těch, kteří budou od Tessy očekávat, že je pozná a pozdraví.

Právě teď byla v knihovně. Od oběda strávila několik hodin cvičením Camilliny plachtivé chůze a mluvení s jejím pečlivým přízvukem. Připnula si na rameno brož, kterou jeden z Camilliných podmaněných poddaných, malé vrásčité stvoření zvané Acher, přinesl v kufru. Byly tam taky šaty, které si Tessa vezme na de Quiceyho večírek. Byly ale příliš těžké a honosné na běžné nošení. Tessa se sžívala se svými novými modrobílými šatami, které byly až příliš těsné na hrudníku a až příliš volné v pase pokaždé, když se změnila v Camille.

Jem a Will si založili tábor na jednm z dlouhých stolů v zadní části knihovny. Zdánlivě jí pomáhali a radili, ale jak se zdálo, spíš jí uváděli do rozpaků a bavili se jejím zděšením. "Když jdeš, příliš vytáčíš nohy," pokračoval Will. Leštil si jablko o lem košile a zdálo se, že si nevšiml, že na něj Tessa zírá. "Camille chodí elegantně. Ne jako faun v lese. Ne jako kachna."

"Nechodím jako kachna."

"Mám rád kachny," poznamenal Jem diplomaticky. "Obzvlášť ty v Hide parku."

Jem se úkosem podíval na Willa. Seděli na kraji vysokého stolu a houpali nohama, které jim vyseli přes okraj stolu. "Pamatuješ, když ses mě snažil přesvědčit, abych nakrmil divoké kachny v parku drůbežím koláčem, abys viděl, jestli se z nich vyvine plemeno kachen kanibalek?"

"Ale snědli to," vzpomínal Will. "Ta krvežíznivá malá zvířata. Nikdy nevěř kachnám."

"Co tím myslíš?" zeptala se Tessa. "Pokud mi nehodláte pomáhat, můžete klidně oba jít. Nenechala jsem vás tady kvůli tomu, abych poslouchala klábosení o kachnách."

"Tvoje netrpělivost," řekl Will, "není zrovna vlastnost, která se hodí k dámě." Usmál se na ní a zakousl se do jablka. "Možná se dere dopředu Camillina přírodní upírská stránka?"

Jeho tón byl hravý. Bylo to tak divné, pomyslela si Tessa. Jen před pár dny na ní křičel kvůli svým rodičům a o chvíli později jí prosil, aby mu pomohla ututlat Jemův krvavý kašel. Jeho tvář hořela intenzitou, když s ní mluvil. A teď jí škádlil, jako kdyby to byla malá sestra jeho kamaráda. Někdo, koho znal jen letmo a snad k ní cítil malou náklonnost, ale nechoval k ní žádné něžné city.

Tessa se kousla do rtu - a nečekaně sebou trhla, když ucítila ostrou bolest. Camilliny upírské zuby -její zuby- byly ovládány instinktem, který nedokázala pochopit. Zdálo se, že se vysunuly bez varování, či nějaké výzvy, která by jí je připomněla. Upozornil ji na ně ale až náhlý výbuch bolesti, když si prokousla křehkou kůži na rtu. V puse ucítila krev - svou krev. Slanou a teplou. Přitiskla si ruku k ústům a na svých prstech spatřila červenou tekutinu.

"Nech to být," řekl Will, který položil svoje jablko a vstal. "Zjistíš, že se hojíš velmi rychle."

Tessa si přejela přes pravý řezák jazykem. Byl to zase jen obyčejný zub. "Nechápu, co způsobuje, že se takhle vysunují!"

"Hlad," řekl Jem. "Myslela jsi na krev?"

"Ne."

"Přemýšlela jsi o tom, že by sis mě dala ke svačince?" zeptal se Will.

"Ne!"

"Nikdo tě z ničeho neobviňuje," řekl Jem. "Will je jen příšerně otravný."

Tessa si povzdechla. "Camille je tak složitá. Nechápu jí a ještě horší je, když jsem ona."

Jem se na ní zblízka podíval. "Jsi schopna dotknout se jejích myšlenek? Říkala jsi, že se můžeš dotknout myšlenek těch, v které se přeměníš?"

"Ještě ne. Snažila jsem se. Ale všechno, čeho jsem dosáhla, jsou občasné obrazy. Zdá se, že si svoje myšlenky velmi dobře chrání."

"No, doufejme, že prorazíš její obranu před zítřejším večerem," řekl Will. "Jinak bych neřekl, že máme moc šancí."

"Wille," řekl mu Jem vyčítavým hlasem. "Tohle neříkej."

"Máš pravdu," řekl Will. "Neměl bych podceňovat své vlastní dovednosti. I když nám to Tessa pořádně zavaří, jsem si jistý, že si dokážu probojovat cestu slintající masou upírů ven na svobodu."

Jem -jak bylo jeho zvykem, což si Tessa právě uvědomila- ho jednoduše ignoroval. "Je možné," řekl, "že se můžeš dotknout jenom myšlenek mrtvých lidí? Většina věcí, které jsi dostala od Temných sester, patřila lidem, které zavraždili."

"Ne. Dotkla jsem se Jessamininých myšlenek, když jsem udělala přeměnu do jejího těla. Takže to tak nemohlo být, díkybohu. To by bylo hodně morbidní nadání."

Jem se na ni díval zamyšleně svýma stříbrnýma očima. Něco v intenzitě jeho pohledu jí nutilo cítit se nepříjemně. "Jak dobře vidíš myšlenky mrtvých? Například, kdybych ti dal věc, která patřila mému otci, mohla bys zjistit, co si myslel, když zemřel?"

Will se na něj zděšeně obrátil. "Jamesi, nemyslím si, že-" začal, ale zarazil se, když se dveře do knihovny otevřely a dovnitř vstoupila Charlotte. Nebyla sama. Bylo s ní nejméně tucet mužů, kteří pro ní byli cizinci. Nikdy předtím je neviděla.

"Enkláva," zašeptal Will a pokynul Jemovi a Tesse, aby ho následovali za jednu asi z deseti skříní v knihovně. Z jejich úkrytu si všimli, že je místnost naplněná Temnými lovci - především muži. Tessa ale viděla, když všichni vstoupili do místnosti, že mezi zúčastněnými jsou i dvě ženy.

Nemohla si pomoct a zírala na ně, protože si vzpomněla, co jí Will řekl o Boadiceae. Ženě, která byla bojovnice. Vyšší žena - musela mít skoro šest stop- měla bílé vlasy spletené do drdolu, který byl na zadní straně hlavy. Vypadala, jako kdyby jí bylo tak šedesát let. Vypadala elegantně. Druhá z žen byla mladší, s tmavými vlasy, kočičíma očima a s nenápadným chováním.

Muži byli velice smíšená skupina. Nejstarší muž byl oblečený celý v šedé barvě. Jeho vlasy i kůže byli šedivé, stejně jako kostnatý obličej a orlí tenký nos s ostrou bradou. V koutcích očí měl tvrdé vrásky a pod lícními kostmi měl tmavé prohlubně. Jeho oči byly zarudlé. Vedle něj stál nejmladší ze skupiny. Kluk pravděpodobně ne o víc než rok starší, než Jem nebo Will. Byl hezký svým zvláštním způsobem. Měl ostré, ale souměrné rysy, rozcuchané vlasy a ostražitý výraz.

Jem překvapeně a znechuceně vydechnul. "Gabriel Lightwood," zamumlala tiše směrem k Willovi. "Co ten tady dělá? Myslel jsem, že byl ve škole v Idris."

Will se ani nepohnul. Zíral na hnědovlasého kluka se staženým obočím a na rtech mu hrál lehký úsměv.

"Opovaž se s ním poprat, Wille," varoval ho rychle Jem. "Tady ne. To je všechno, o co tě prosím."

"Žádáš mě o hodně, nemyslíš?" řekl Will, aniž by se na Jema podíval. Will se vyklonil a vykouknul za okrajem police. Pozoroval, jak Charlotte každého usazovala k velkému stolu v přední části místnosti. Zdálo se, že nutí každého, aby se posadili do křesel okolo něj.

"Frederick Ashdown a George Penhallow, tady prosím," řekla Charlotte.

"Lilian Highsmith, pokud chcete sedět vedle mapy-"

"A kde je Henry?" zeptal se šedovlasý muž s velice příkrou zdvořilostí.

"Váš manžel? Jako jeden z vůdců Společenství by tu měl být taky."

Charlotte zaváhala jen na zlomek vteřiny předtím, než se jí po tváři rozlil úsměv. "Je na cestě, pane Lightwoode," řekla a Tessa si uvědomila dvě věci - že šedovlasý muž byl pravděpodobně otec Gabriela Lightwooda a ta druhá byla, že Charlotte lhala.

"To bych mu radil," zabručel pan Lightwood. "Setkání Enklávy bez současné hlavy Společenství - velice ojedinělé." Otočil se a pak se kachním krokem přesunul za vysokou knihovnu.

Bylo už příliš pozdě. Muž přimhouřil oči. "Kdo to tam stojí? Pojď ven a ukaž se!"

Will se podíval na Jema, který bezmocně pokrčil rameny. "Nemá smysl se skrývat, když nás stejně vytáhnou ven, ne?"

"Mluv za sebe," zasyčela na něj Tessa. "Nepotřebuju, aby se na mě Charlotte zlobila, pokud tu nemáme co dělat."

"Nedělej ze sebe chudinku. Neexistuje žádná možnost, jak bychom mohli vědět něco o setkání Enklávy a Charlotte si je toho velmi dobře vědoma," řekl Will. "Vždycky ví přesně, kdo nese vinu." Usmál se. "Být tebou, radši bych se změnil zase zpátky na sebe. Pokud víš, co mám na mysli. Není třeba příliš vystrašit jejich staré členy Společenství."

"Ach!" Tessa na okamžik málem zapomněla, že jim pořád stála tváří tvář jako Camille. Spěšně odešla odstranit svojí přeměnu. Než stačili napočítat do tří, byla znovu sama sebou.

"Wille." Povzdechla si Charlotte, když ho uviděla. Na Tessu a Jema jen zavrtěla hlavou. "Řekla jsem ti, že je tu dneska ve čtyři hodiny setkání Enklávy."

"Opravdu?" řekl Will. "Musel jsem na to zapomenout. Opovrženíhodné." Jeho oči sklouzly bokem a zazubil se. "Hele, tamhle je Gabriel."

Hnědovlasý kluk se otočil a zuřivě se na Willa podíval. Měl velmi světle zelené oči a když se díval na Willa, měl ústa stažená do úšklebku plného odporu. "Wiiliam," řekl konečně. Musel na to vynaložit velké úsilí. Obrátil svůj pohled na Jema. "A James. Nejste trošku mladí na to, abyste se účastnili setkání Enklávy?"

"A ty jsi snad na to dost starý?" řekl Jem.

"V červnu mi bylo osmnáct," řekl Gabriel a opřel se o opěrátko křesla. Zhoupnul se na něm a přední nohy se zvedly ze země. "Teď už mám právo podílet se na setkání Enklávy."

"Fascinující," řekla bělovlasá žena, o které si Tessa myslela, že vypadá elegantně. "To to je ona, Lottie? Ta čarodějka, o které jsi nám vyprávěla?" Otázka byla směřovaná na Charlotte, ale oči té ženy spočívaly na Tesse. "Nevypadá tak."

"To ani Magnus Bane, když jsem ho poprvé viděl," řekl pan Lightwood, který Tessu zvědavě pozoroval. "Tak to dokaž. Ukaž nám, co umíš."

"Nejsem čarodějka," protestovala Tessa rozzlobeně.

"No, ale něco určitě jsi, moje malá," řekla starší žena. "Pokud nejsi čarodějka, tak co potom jsi?"

"To by stačilo." Charlotte se napřímila. "Slečna Gray již prokázala mě a panu Branwellovi své dobré úmysly. To vám bude muset prozatím stačit - alespoň dokud Enkláva neučiní rozhodnutí o tom, že by chtěla využít její talent."

"Samozřejmě, že ano," řekl Will. "V tomhle plánu bez ní nemáme nejmenší naději na úspěch-"

Gabriel předníma nohama židle přistál na podlaze s takovou silou, že se ozval příšerný praskavý zvuk. "Paní Branwellová," řekl vztekle, "není William příliš mladý na to, aby se účastnil zasedání Enklávy?"

Charlotte přešla pohledem od zarudlé tváře Gabriela k Willovi, jehož tvář postrádala jakýkoliv výraz. Vzdychla. "Ano, to je. Willem, Jeme, vyčkejte prosím s Tessou na chodbě."

Willův výraz zbrunátněl, ale Jemův varovný pohled, ho donutil mlčet. Gabriel Lightwood nasadil vítězoslavný úsměv. "Ukážu vám cestu ven," oznámil a zvednul se na nohy. Odvedl je tři z knihovny a pak vyšel na chodbu za nimi. "Ty," vyštěkl na Willa. Vypískl to tak tichým hlasem, že to v knihovně nikdo nemohl slyšet. "Jsi ostuda všech Temných lovců."

Will se opřel o zeď chodby a upřel na Gabriela své chladné modré oči. "Nerad bych ti připomínal, že největší ostudu jim udělal tvůj otec potom, co-"

"Radím ti, aby sis nebral do huby mojí rodinu," zavrčel Gabriel a zavřel za sebou dveře, které vedly do knihovny.

"Je opravdu smutné, že naděje na tvou vděčnost pro mě nezní vůbec lákavě," řekl Will. Gabriel na něj zíral. Jeho vlasy byly rozcuchaně a jeho zelené oči v sobě měly vzteklé jiskřičky. Někoho v tu chvíli Tesse připomněl, ale nemohla si vzpomenout koho.

"Co?" zavrčel na něj Gabriel.

"Chtěl tím říct," objasnil mu Jem, "že jsou mu tvoje díky úplně ukradené."

Barva Gabrielovi tváře přešla do temně rudé. "Pokud bys nebyl nezletilý, Herondale, tohle by pro nás znamenalo souboj. Jen ty a já. Na život a na smrt. Rozřezal bych tě tu na krvavé hadry-"

"Přestaň Gabrieli," přerušil ho Jem, než mu mohl Will něco odpovědět. "Ještě hecuj Willa k souboji - to je jako, kdybys potrestal psa potom, co tě kousnul. Víš, jaký je."

"Jak přesné, Jamesi," řekl Will, aniž odtrhl oči od Gabriela. "Oceňuji tvé svědectví o mé povaze."

Jem jen pokrčil rameny. "Je to pravda."

Gabriel sjel Jema temným pohledem. "Nepleť se do toho, Carstairse. Tohle se tě netýká."

Jem se přiblížil ke dveřím a Will, který stál úplně nehybně, přejížděl Gabriela stejně chladným pohledem, jakým se on díval na něj. Tesse se zježili chloupky vzadu na krku. "Všechno co se týká Willa, týká se i mě," řekl Jem.

Gabriel zavrtěl hlavou. "Jsi slušný Temný lovec, Jamesi," řekl, "a jsi gentleman. Jsi sice postižený, ale za to tě nikdo neobviňuje. Ale tohle-" zkroutil rty a ukázal prstem na Willa. "Tahle špína tě táhne dolů. Najdi si někoho jiného za svého parabatai. Nikdo neočekává, že se Will Herondale dožije devatenácti a věř mi, nikdo nebude litovat toho, až tu nebude-"

Tohle už bylo na Tessu moc. Aniž by o tom přemýšlela, rozhořčeně vybuchla. "Co to sakra meleš!"

Gabriel přerušil svou řeč a vypadal stejně šokovaný, jako kdyby najednou začala jedna z tapisérií mluvit. "Promiňte?"

"Slyšels mě. Říkat někomu, že by nikoho nemrzelo, kdyby umřel! To je neomluvitelné!"

Uchopila Willa za rukáv. "Pojď, Wille. Tenhle -tahle osoba- zjevně nestojí za to, abys na něj plýtval svým časem."

Will vypadal, že se nesmírně baví. "To je pravda."

"Ty-ty-" Gabreil začal koktat, zatímco se na Tessu znepokojeně díval. "Nemáš nejmenší tušení, cos udělala-"

"A je mi to fuk. Jste všichni Nephilimové, ne? Chápeš to vůbec? Měli byste být všichni na stejné straně." Tessa se na Gabriela zamračila. "Myslím, že dlužíš Willovi omluvu."

"Já," řekl Gabriel, "raději bych si vytáhl svoje vnitřnosti a před vlastníma očima si na nich udělal uzel, než abych se omluvil takovému červu."

"Proboha," řekl Jem jemně. "To nemůžeš myslet vážně. Ne tu část o Willovi a červovi. Ale tu část o vnitřnostech. To znělo fakt nechutně."

"Přesně tak jsem to myslel," řekl Gabriel a otočil se na subjekt, o kterém teď mluvil. "Raději bych klesl do vany plné démonů z kyseliny a umřel tak, že bych se v ní pomalu rozpouštěl, dokud by nezůstaly jen mé kosti."

"Opravdu," řekl Will. "Protože já náhodou znám chlapíka, který by nám sud takových démonů prodal-"

Dveře do knihovny se otevřely. Na prahu stál pan Lightwood. "Gabrieli," řekl mrazivým tónem. "Máš vůbec v plánu zúčastnit se našeho zasedání Enklávy - tvého prvního, pokud ti to musím připomínat- nebo si tu radši budeš na chodbě hrát s těmihle dětmi?"

Nikdo touhle poznámku nebyl nijak zvlášť potěšen, zejména Gabriel, který polkl a přikývl. Naposledy střelil pohledem po Willovi a následoval svého otce zpátky do knihovny, kde za nimi zabouchl dveře.

"No," řekl Jem potom, co jim dveře odřízly pohled na Gabriela. "Nebylo to tak zlý, jak jsem čekal. Je to poprvé, cos ho viděl od loňského vánočního večírku?" zeptal se a směřoval tyhle slova k Willovi.

"Jo," řekl Will. "Myslím, že bych mu měl říct, že mi scházel?"

"Ne," řekl Jem.

"Takový je vždycky?" zeptala se Tessa. "Tak příšerný?"

"Měla bys vidět jeho staršího bratra," řekl Jem. "V porovnání s ním je Gabriel sladší než perník. A nenávidí Willa ještě víc než Gabriel. Pokud je to tedy možné."

Will se usmál, otočil se a vydal se chodbou. Pískal si do kroku. Po chvíli váhání ho Jem následoval a pokynul Tesse, aby se k němu připojila.

"Proč Gabriel Lightwood nenávidí Willa?" zeptala se Tessa, když šli. "Co si udělali?"

"Já mu nic neudělal," řekl Will a přidal do kroku. "Je to kvůli něčemu, co jsem udělal jeho sestře."

Tessa se podívala na Jema, který jen pokrčil rameny. "Tam kde se ocitne Will, je i půl tuctu rozzlobených dívek, které tvrdí, že je ohrožena jejich ctnost."

"Opravdu?" Tessa spěchala, aby s oběma udržela krok. Šla tak rychle, jak v těžké sukni mohla. Švihala jí do kotníků, když skoro běžela chodbou. Den předtím jí přišli šaty z Bond Street a ona si teprve začala zvykat na nošení takových drahých věcí. Vzpomněla si na světlé šaty, které nosila jako malá holka. Mohla v nich doběhnout svého bratra, kopnout ho do kotníku a ještě mu utéct dřív, než jí mohl chytit. Najednou jí napadlo, co by se stalo, kdyby se to pokusila udělat Willovi. Pochybovala, že by jí ušetřil, i kdyby ho prosila. "Myslím tím, jak jako že je ohrožená jejich ctnost."

"Máš moc otázek," řekl jí Will a ostře zahnul doleva. Vyšel nahoru po souboru úzkých schodů. "Nebo ne?"

"Nemám," řekla Tessa a podpatky jejích bot hlasitě klapaly na kamenných schodech, když následovala Willa nahoru. "Co je to parabatai? A co tím Will myslel, když řekl, že je otec Gabriela ostuda Temných lovců?"

"Parabatai je v řečtině výraz pro vojáka, který je zároveň i řidič vozu," řekl Jem, "ale když to říkají Nephilimové, mají tím na mysli tým bojovníků - dvou- kteří přísahají, že se budou navzájem chránit a krýt si záda."

"A musejí to být muži?" zeptala se Tessa. "Nemůže to být tým dvou žen nebo ženy a muže?"

"Myslel jsem, žes říkala, že ženy nemají v povaze krvežíznivost," řekl Will, aniž by se otočil. "A k otci Gabriela, řekněme, že má pověst někoho, kdo má v oblibě démony i Podsvěťany mnohem víc, než by mít měl. Byl bych překvapený, kdyby si nějaký starší Lightwood při návštěvě nějakého domu v Shadwellu nepřinesl domů ošklivé démoní neštovice."

"Démoní neštvice?" Tessa byla zděšená i fascinovaná zároveň.

"Vymyslel si to," řekl Jem spěšně, aby jí uklidnil. "Opravdu Wille. Kolikrát ti musím říkat, že nic takového jako démoní neštovice neexistuje?"

Will se zastavil před úzkými dveřmi uprostřed schodiště. "Já si myslím, že jo," řekl napůl k sobě a vzal za kliku. Když se nic nedělo, vzal ze své bundy stélu a načmáral na dveře černou značku. Prudce se otevřely a objevil se obláček prachu. "Tohle by měl být sklad."

Jem šel za ním dovnitř a po chvíli ho následovala i Tessa. Ocitla se v malé místnosti, jejíž jediné osvětlení pocházelo z klenutého okna umístěného vysoko na zdi. Světlo prostupovalo čtvercovým pokojem, který byl naplněn krabicemi a kufry. Mohl to být úplně obyčejný sklad, kdyby ovšem v rohu nebylo naskládané něco, co vypadalo jako hromada starých velkých zrezivělých zbraní, které měly širokou čepel a byly spojeny řetězem s velkým kusem železa.

Will chytil jeden kufr a odsunul ho stranou, čímž na podlaze odkryl velký prostor. Zvedl tím vlnu prachu. Jem se rozkašlal a střelil po něm káravým pohledem.

"Jeden by si myslel, že jsi nás sem přived, abys nás zavraždil," řekl, "a pokud to není kvůli tomu, pak jsou mi tvé důvody dokonale skryty."

"Nehodlám vás zabít," řek Will. "Jen vydrž. Ještě musím přesunout jeden kufr."

Odtlačil těžkou věc ke zdi a Tessa se po očku podívala na Jema.

"Co myslel Gabriel," zeptala se tak tiše, že to Will nemohl slyšet, "tím tvým postižením."

Jemovi stříbrné oči se nepatrně rozšířily, než řekl: "Jen mé špatné zdraví. To je všechno."

Lhal. Tessa to věděla. Vypadal stejně jako Nate, když lhal jako malý -měl až příliš pronikavý pohled na to, aby mluvil pravdu. Ale dřív, než mu na to mohla něco říct, se Will napřímil a oznámil jim: "Hej vy tam. Pojďte si sednout."

Pak se usadil na zaprášenou podlahu a Jem si sednul vedle něj. Tessa na okamžik zaváhala. Will, který právě vyndaval z kapsy stélu se na ní pokřiveně usmál. "Ty se k nám nepřidáš, Tesso? Předpokládám, že si nechceš zničit ty hezké šaty, co ti Jessamine koupila."

Vlastně to byla pravda. Tessa netoužila zničit si nejhezčí kus oblečení, který kdy vlastnila. Ale Willův posměšný tón byl mnohem horší, než nepříjemná myšlenka na zničené šaty. Vystrčila bradu a šla se posadit k nim tak, že mezi nimi vytvořila trojúhelník.

Will umístil hrot stély proti špinavé podlaze a začal s ní pohybovat. Od její špičky se táhla široká tmavá linka a Tessa jí fascinovaně sledovala. Na tom, jak stéla psala, bylo něco zvláštního a krásného - ne jako když teče inkoust z pera, ale spíš, jako kdyby tam ta linka byla vždycky a Will ji jen odkrýval.

Když byl v polovině, Jem vydal překvapený zvuk, když začal poznávat symbol, který jeho přítel kreslil. "Co to děláš-" začal, ale Will zvedl ruku, když mu chtěl Jem zabránit dokreslit to, co začal. Zavrtěl hlavou.

"Nedělej to," řekl Will. "Pokud udělám něco špatně, mohlo by to dopadnout tak, že propadneme podlahou."

Jem obrátil oči v sloup, ale nezdálo se, že by měl ještě v plánu nějak zasahovat. Will dokončil symbol a odtáhnul stélu od znaku, který právě dodělal. Tessa trochu vykřikla, když se podlaha začala kroutit a zdálo se, že třpytivě září - pak se přeměnila v něco, co by se dalo nazvat oknem. Naklonila se vpřed a úplně zapomněla na šaty. Přistihla se, jak přes to zírá, jako kdyby to byla skleněná tabule.

Dívala se na místnost, o níž si po chvíli uvědomila, že je to knihovna. Viděla velký kulatý stůl a Enklávu, která u něj seděla. Charlotte byla mezi Benediktem Lightwoodem a elegantní bělovlasou ženou. Charlotte byla snadno rozpoznatelná. A to i z výšky. Podle jejích úhledně vyčesaných hnědých vlasů do uzlu a rychlých pohybů jejích malých rukou, když mluvila.

"Proč jsme tady?" zeptal se Jem Willa tichým hlasem. "Proč ne v místnosti se zbraněmi? Je to hned vedle knihovny."

"Zvukové vlny," řekl Will. "Je mnohem snazší poslouchat je tady odtud. Kromě toho, kdo říká, že se jeden z nich uprostřed zasedání nerozhodne navštívit místnost se zbraněmi, aby viděl, co máme na skladě? To už se jednou stalo."

Tessa na ně fascinovaně zírala a uvědomila si, že skutečně slyší šum hlasů. "Můžou nás slyšet?"

Will zavrtěl hlavou. "Tohle kouzlo je jednosměrné." Zamračil se a naklonil se dopředu. "O čem to mluví?"

Všichni tři ztichli a klidný hlas Benedikta Lightwooda se donesl jasně k jejich uším. "Nejsem si tím jistý, Charlotte," řekl. "Celý tenhle plán se zdá být až moc riskantní."

"Ale nemůžeme nechat de Quinceyho pokračovat v tom, co dělá," argumentovala Charlotte. "Je hlavou klanů upírů v celém Londýně. Zbytek Dětí noci je pod jeho vedením. Pokud mu budeme dovolovat porušovat zákon, jaké poselství tím pošleme Podsvětí? Že se nephilimové stali laxní v hlídání Zákona?"

"Jak jsem pochopil,"řekl Lightwood, "jediné co máte je slovo lady Belcourt, že de Quincey, dlouholetý spojenec Clavů, ve skutečnosti vraždí civily v jeho vlastním domě?"

"Nevím, proč jsi tak překvapený, Benedikte." Hlas Charlotte začal být ostrý. "Navrhuješ teda, abychom ignorovali její svědectví a to navzdory skutečnosti, že nám dala v minulosti víc než spolehlivé informace? A to i přes skutečnost, že pokud mluví pravdu, krev každého, kterého de Quincey od téhle chvíle zabije, skončí na našich rukách?"

"A to i navzdory skutečnosti, že jsme povinni ze zákona prozkoumat případné svědectví o tom, že někdo porušuje Dohodu," řekl štíhlý tmavovlasý muž na druhém konci stolu. "Jak víš ty, i většina lidí u tohohle stolu, jsi prostě jen příšerně tvrdohlavý."

Charlotte vydechla, když Lightwoodova tvář potemněla. "Děkuju ti, Georgi. Vážím si toho," řekla.

Vysoká žena, které předtím řekla Charlotte Lottie, se zasmála nízkým dunivým smíchem.

"Nebuď tak dramatická, Charlotte," řekla. "Musíš uznat, že celá tahle věc je poněkud bizardní. Dívka s nadáním měnit podobu, která může nebo nemusí být čarodějka, bordely plné mrtvých těl a informátor, který přísahá, že de Quinceymu prodal nějaké součástky do strojů - a tahle skutečnost, která se zdá jako ten nejpoužitelnější důkaz, nemůže být potvrzena, protože nám odmítáš sdělit jméno informátora."

"Přísahala jsem mu, že ho do toho nebudu plést," protestovala Charlotte. "Bojí se de Quinceyho."

"Je to Temný lovec?" zeptal se Lightwood. "Protože pokud ne, pak není spolehlivý."

"Opravdu Benedikte, tvoje názory jsou velmi zastaralé," řekla žena s kočičíma očima. "Jeden by po rozhovoru s tebou mohl uvěřit, že se Dohoda vlastně nikdy nepodepsala."

"Lilian má pravdu, jsi směšný, Benedikte," řekl George Penhallow. "Pro tebe je dobrý informátor někdo, kdo vypadá jako ctnostná paní. Kdyby byli všichni ctnostní, byli by nám k ničemu. Informátor především sděluje informace. Je naším úkolem ověřit pravdivost informace, kterou nám poskytnula Charlotte. A my to taky uděláme."

"Jen prostě nerad vidím, jak se v tomhle případě zneužívají pravomoci Enklávy," řekl Lightwood hedvábným hlasem. Bylo to velmi zvláštní, pomyslela si Tessa, jak spolu tahle skupina jednala. Všechno bylo pronášeno elegantně a všichni si říkali křestními jmény. Ale zdálo se, že je to u Temných lovců normální. "Pokud by tu byl například nějaký upír, který cítí proti hlavě klanu zášť, možná by ho chtěl dostat pryč z jeho postavení a je snad lepší způsob jak to vykonat, než nechat za sebe udělat Enklávu špinavou práci?"

"Sakra," zamumlal Will a vyměnil sis Jemem pohled. "Jak o tomhle ví?"

Jem zavrtěl hlavou, jako kdyby říkal: Mě se neptej.

"O čem ví?" zašeptala Tessa, ale její hlas byl přerušen, když Charlotte a bělovlasá žena začaly mluvit přes sebe.

"Camille by to nikdy neudělala!" protestovala Charlotte. "Není blázen. Ví, jaký trest by jí čekal, kdyby nám lhala!"

"Benedikt má pravdu," řekla starší žena. "Bylo by lepší, kdyby Temní lovci viděli de Quiceyho u porušení zákona-"

"Ale to je smysl celé téhle akce," řekla Charlotte. Tessa slyšela v jejím hlase nádech nervozity. Napjatá touha stát si pevně za svým názorem. Tessa k ní ucítila náhlý záchvěv sympatií. "Chytit de Quinceyho u porušení zákona, teto Callido."

Tessa překvapeně vyjekla.

Jem vzhlédl. "Ano, ona je Charlottina teta," řekl. "Byl to její bratr -Charlottin otec- kdo dal Společenství do chodu. Ráda říká lidem, co mají dělat. I když ona si samozřejmě vždycky dělá, co chce."

"Jo, to dělá," souhlasil Will. "Víš, že mi jednou dávala nemravné návrhy?"

Jem nevypadal, jako by mu uvěřil. "Nedělala."

"Dělala," naléhal Will. "Bylo to skandální. Možná bych přistoupil na její návrhy, kdyby mě tak příšerně neděsila."

Jem jen potřásl hlavou a obrátil svou pozornost zpátky na scénu odehrávající se v knihovně. "Taky je tu ta věc s de Quinceyho iniciály," řekla Charlotte, "které jsme našli uvnitř té mechanické dívky. Je tu prostě příliš mnoho důkazů, které ho s tím vším spojuje. Příliš mnoho důkazů na to, aby se to nevyšetřilo."

"Souhlasím," řekla Lilian. "Jsem velmi znepokojená celou tou záležitostí s mechanickou dívkou. Obyčejná mechanická dívka je jedna věc, ale co když tvoří celou armádu mechanických lidí?"

"To je pouhá spekulace, Lilian," řekl Frederick Ashdown.

Lilian ho odbyla mávnutím ruky. "Automat není ani anděl ani démon. Není to jedno z Božích dětí nebo Dětí ďábla. Byly by na ně vůbec naše zbraně účinné?"

"Myslím, že nám tu přednášíš o problému, který neexistuje," řekl Benedikt Lightwood. "Mechanické věci existují už roky, civily to fascinuje. Nic z toho pro nás nepředstavuje hrozbu."

"Nic z toho ale předtím nebylo ovládáno magií," řekla Charlotte.

"Super že to víš." Lightwood vypadal netrpělivě.

Charlotte se napřímila a jen Tessa a další, kteří se na ní dívali ze shora, mohli vidět, že má ruce sepnuté v klíně. "Vypadá to, Benedikte, že tvoje obavy spočívají v tom, že nespravedlivě potrestáme de Quinceyho za zločin, který nebyl spáchán a tím ohrozíme příměří mezi Dětmi noci a Nephilimi. Mám pravdu?"

Benedikt Lightwood přikývl.

"Ale to je všechno součástí našeho plánu. Budeme pozorovat de Quinceyho. Pokud ho neuvidíme, jak porušuje zákon, nebudeme proti němu podnikat žádné kroky. Naše spojenectví nebude ohroženo. Pokud ho ale uvidíme při porušení zákona, pak naše Dohoda končí. Nemůžeme mu dovolit, aby zneužíval Zákon ... jakkoliv by pro nás mohlo být výhodné ignorovat to."

"Souhlasím s Charlotte," řekl Gabriel Lightwood. Promluvil poprvé v celé diskuzi, čímž Tessu překvapil. "Myslím, že ten plán zní dobře. S vyjímkou jedné části -poslání měničky podob na večírek s Willem Herondalem. Není ani dost starý na to, aby se mohl zúčastnit tohohle setkání. Jak může být dost důvěryhodný v téhle závažné věci?"

Ten malej podlejzavej povýšenec," zavrčel Will a naklonil se ještě víc dopředu, jako kdyby toužil prostrčit ruku magickým oknem a uškrtit Gabriela. "Kdyby se mi dostal do rukou..."

"Měl bych s ní jít místo něj já," pokračoval Gabriel. "Dám na ní lepší pozor. Budu dávat totiž pozor na ní a ne jen na sebe."

"Jde na to celkem dobře," souhlasil Jem, který vypadal, jako kdyby se snažil nesmát.

"Tessa zná Willa," protestovala Charlotte. "Věří mu."

"Nepřeháněla bych to tolik," zamumlala Tessa.

"Kromě toho," řekla Charlotte, "byl to Will, kdo vymyslel tenhle plán a kdo zjistil, že je de Quincey hlavou klubu Pandemonium. A je to taky Will, který ví, co má hledat uvnitř de Quinceyho domu. Něco, co by ho spojilo s mechanickými stroji a s vraždami civilů. Will je vynikající vyšetřovatel, Gabrieli, a dobrý Temný lovec. To mu musíš uznat."

Gabriel se opřel v křesle a zkřížil si ruce na prsou. "Já mu nemusím uznávat nic."

"Takže Will a ta vaše čarodějka vstoupí do domu a vydrží na večírku de Quinceyho, dokud nezpozorují nějaké porušení zákona a pak vyšlou signál pro zbytek z nás - jak?" zeptala se Lilian.

"Díky Henryho vynálezu," řekla Charlotte. Mírně -ale opravdu jen mírně- se jí při tom zatřásl hlas. "Jitřenka. Vyšle extrémně jasné magické světlo a všechna okna v de Quinceyho domě se na chvíli rozsvítí. To bude signál."

"Ach Bože, jen už ne znovu další z Henryho vynálezů," řekl George.

"Nejdřív byly s Jitřenkou nějaké komplikace, ale Henry mi to včera v noci ukázal," protestovala Charlotte. "Funguje to perfektně."

Frederick si odfrkl. "Vzpomínáš si, když nám Henry naposled nabídl k použití jeden z jeho vynálezů? Všichni jsme si čistily naše zařízení naplněné rybími vnitřnostmi ještě několik dní."

"Ale nemělo to být použito v blízkosti vody-" začala Charlotte stále stejně třesoucím se hlasem, ale ostatní už jí začali překřikovat. Vzrušeně drmolili o Henryho nepodařených vynálezech a strašných následcích, zatímco Charlotte byla zticha. Chudák Charlotte, pomyslela si Tessa. Charlotte, jejíž autoritativní postavení pro ní tolik znamenala a tak draze za něj platila.

"Bastardi, takhle jí překřikovat," zamumlal Will. Tessa se na něj užasle podívala. Upřeně zíral na scénu před ním a pěsti měl pevně zavřené a položené po stranách těla. Takže byl zamilovaný do Charlotte, pomyslela si a byla překvapená, jak ráda byla, že jí to konečně došlo. Možná to znamenalo, že skutečně bude mít nějaké pocity. Ne, že by to s ní mělo něco společného ať už by nějaké city měl nebo ne. Spěšně odvrátila pohled od Willa k Jemovi, který měl ve tváři stejný výraz. Kousal se do rtu. "Kde je Henry? Neměl už tam být?"

Jako odpověď na jeho otázku se dveře do skladu prudce otevřely a všichni tři se otočili, aby uviděli Henryho, který stál ve dveřích celý udýchaný a rozcuchaný. Svíral v ruce nějakou měděnou trubku s černým tlačítkem na boku, díky kterému si v jídelně Will málem zlomil ruku.

Will se na něj vyděšeně podíval. "Děj ten prokletý předmět ode mě pryč."

Henry, který měl zpocenou a červenou tvář se na ně všechny s hrůzou podíval. "Sakra," řekl. "Hledal jsem knihovnu. Enkláva-"

"Má setkání," řekl Jem. "Ano, my víme. Je to v patře pod námi, Henry. Třetí dveře napravo. A měl bys jít. Charlotte na tebe čeká."

"Já vím," naříkal Henry. "Ale zdrželo mě pár výbuchů. Jen jsem se snažil, aby Jitřenka opravdu fungovala."

"Henry," řekl Jem, "Charlotte tě potřebuje."

"Jasně." Henry se otočil, jako kdyby chtěl vyklouznout z místnosti, ale pak se otočil a podíval se na ně. Přes jeho obličej přejel zmatený pohled, jako kdyby teprve teď začal zkoumat důvod, proč vlastně Will, Jem a Tessa spolu trčí v nepoužívaném skladišti. "Co tu vlastně vy tři děláte?"

Will naklonil hlavu na stranu a usmál se na Henryho. "Hrajeme šarády," řekl. "Kolektivní hra."

"Ach. Dobrá," řekl Henry a uháněl ven ze dveří. Nechal je za sebou s prásknutím zavřít.

"Šarády," Jem si znechuceně odfrkl a pak se naklonil dopředu. Lokty si opřel o kolena, když uslyšeli hlas Callidy. "Upřímně řečeno, Charlotte," řekla, "kdy konečně přiznáš, že Henry nemá nic společného s provozem tohohle místa a že jsi tu na všechno úplně sama? Možná s malou pomocí od Jamese Carstaira a Willa Herondaila, ale ani jednomu z nich není víc než sedmnáct. Jak užiteční ti mohou být?"

Charlotte nenávistně zasyčela.

"Je toho příliš mnoho na jednu osobu, a to zejména s ohledem na tvůj věk," řekl Benedikt. "Je ti jen dvacet tři. Pokud bys chtěla odstoupit-"

Jen dvacet tři! Tessa byla zaskočená. Myslela si, že je Charlotte mnohem starší. Pravděpodobně proto, že vyzařovala takovou profesionalitu.

"Konzul Wayland dosadil do čela chodu institutu mě a mého manžela před pěti lety," odpověděla Charlotte ostře. Zjevně znovu našla jistotu ve svém hlase. "Pokud máte s jeho volbou nějaký problém, měli byste si to vyřídit s ním. Do té doby budu řídit ústav tak, jak to uznám za vhodné."

"Doufám, že to znamená, že plány jako tyhle se budou stále schvalovat hlasováním," řekl Benedikt Lightwood. "Nebo už to od teď řídíš jen ty?"

"Nebuď směšný, Lightwoode, samozřejmě, že stále záleží na hlasování," řekla naštvaně Lilian, aniž by dala Charlotte šanci odpovědět. "Každý kdo souhlasí s proklepnutím si de Quinceyho, ať řekne ano."

K překvapení Tessy se ozval sbor ANO a ani jedno NE. Diskuze byla natolik sporná, že čekala, že se z toho alespoň jeden z Temných lovců pokusí vycouvat. Jem zachytil její překvapený pohled a usmál se. "Vždycky je to takhle," zamumlal. "Rádi se přetahují o moc, ale žádný by v hlasování jako je tohle neřekl NE. Kdyby to udělal, byl by označen za zbabělce."

"Výborně," řekl Benedikt. "Tak tedy zítra večer. Je každý dostatečně připravený? Existuje-"

Dveře do knihovny se prudce otevřely a Henry vstoupil dovnitř -vypadal, pokud je to možné, ještě víc uříceněji a rozcuchaněji, než dřív. "Jsem tady!" oznámil. "Nejdu moc pozdě?"

Charlotte si rukama zakryla tvář.

"Henry," řekl Benedikt Lightwood suše. "Jak příjemné je tě opět vidět. Tvoje manželka nám právě dávala instruktáž o tvém nejnovějším vynálezu. Jitřenka, že?"

"Ano!" Henry držel hrdě Jitřenku v ruce. "Tohle je ona. A můžu vám slíbit, že funguje přesně tak, jak jsem sliboval. Vidíte?"

"Teď není vhodná doba pro demonstraci," začal rychle Benedikt, ale už bylo pozdě. Henry stisknul tlačítko. Ukázal se jasný záblesk a světla v knihovně náhle zhasla, takže Tessa teď zírala na černý čtverec v podlaze. Zezdola se ozvaly vzdechy. Potom výkřik a utlumený zvuk, když něco spadlo na zem a následně se rozbilo. Nad tím vším se vznášel hlas Benedikta Lightwooda, který plynule klel.

Will vzhlédl a usmál se. "Pro Henryho trochu trapas," poznamenal vesele, "a přesto to tak nějak přišlo vhod, nemyslíte?"

Tessa si nemohla pomoct, ale s obojím souhlasila.