KAPITOLA 2

PEKLO JE CHLADNÉ

Between two worlds life hovers like a star,

Twix night and morn, upon the horizon´s verge.

How little do we know that which we are!

How less what we may be!

-Lord Byron, Don Juan

"Ty jedna hloupá malá holčičko," vyprskla paní Černá, když pevně přivázala Tessino zápěstí k rámu postele. "Co sis myslela, že děláš? Utéct nám? Kam sis myslela, že bys šla?"

Tessa nic neříkala. Jen vystrčila bradu a podívala se do zdi. Odmítla prozradit paní Černé nebo její příšerné sestře, jak blízko má k slzám nebo jakou jí zařízlé provazy na kotnících a zápěstích působí bolest.

"Je jí úplně lhostejné, jaká čest je jí nabízena," řekla paní Temná, která stála u dveří, jako kdyby se chtěla ujistit, že se Tessa neuvolní ze svých pout a nenapadne jí znovu utéct. "Je tak odporné vidět její nezájem."

"Udělaly jsme, co jsme mohly, abychom ji připravily pro Magistera," řekla paní Černá a povzdechla si. "Jen škoda, že jsme si s její tělesnou schránkou daly takovou práci. Má takový talent, ale je jen lstivý kus blázna."

"Máš pravdu," souhlasila její sestra. "Uvědomila si nebo neuvědomila, co se stane s jejím bratrem, pokud se nám znovu pokusí vzepřít? Teď bychom ještě mohly být ochotné zachovat se shovívavě, ale příště ..." zasyčela skrz zuby a z toho zvuku se Tesse zvedly chloupky vzadu na krku, "Nathaniel nebude mít takové štěstí."

Tessa to už nemohla vydržet. Věděla, že by neměla mluvit, aby je ještě víc nenaštvala, ale nemohla se udržet. "Kdybyste mi řekli kdo je ten Magister nebo co se mnou chce dělat-"

"Chce si tě vzít, ty hlupačko." Paní Černá dokončila zavazování uzlů a trochu odstoupila, aby mohla obdivovat svoje dílo. "Chce ti dát všechno."

"Ale proč?" zašeptala Tessa. "Proč právě já?"

"Kvůli tvému talentu," řekla paní Temná. "Kvůli tomu co jsi a co dokážeš. To, kvůli čemu jsme tě vyškolily. Měla bys nám být vděčná."

"Ale můj bratr." Tessu pálily slzy v očích. Nebudu plakat, nebudu plakat, nebudu plakat, říkala si. "Řekly jste mi, že když udělám všechno, co budete chtít, necháte ho jít-"

"Až si vezmeš Magistera, dá ti, co budeš chtít. Pokud to bude tvůj bratr, dá ti jeho." V hlase paní Černé nebyly žádné emoce ani výčitky svědomí.

Paní Temná se zasmála. "Vím, co si myslí. Myslí na to, že kdyby mohla mít cokoliv na světě, chtěla by naší smrt."

"Neztrácej svou energii ani pouhou představou té možnosti." Paní Černá chytila Tessu pod bradou. "Máme s Magisterem tu nejvyšší smlouvu. Nemůže nám ublížit, ani kdyby chtěl. Dluží nám úplně všechno za to, že mu předáme tebe." Naklonila se k ní blíž a ztišila svůj hlas do šepotu. "Chce tě zdravou a nezraněnou. Kdyby to tak nechtěl, předala bych mu tvoje zkrvavené tělo. Pokud bys měla odvahu znovu nás neuposlechnout, vzepřu se jeho přání a budu tě bičovat tak dlouho, dokud se ti nezačne sloupávat kůže. Chápeš?"

Tessa se otočila tváří ke zdi.

Tenkrát v noci, když byla na Main a zrovna vyjeli z Newfoundlandu, nemohla v noci spát. Vyšla ven na palubu, aby se nadýchala čerstvého vzduchu a viděla noční moře s planoucími bílými třpytivými vrcholky ledovcových hor. Když projížděly kolem kry, jeden z námořníků jí řekl, že je na severu teplejší počasí. Projížděli pomalu temnými vodami. Vypadali jako věž, která vévodí bílému městu. Tessa si myslela, že ještě nikdy neviděla nic, v čem by se odráželo tolik samoty.

Teď ale věděla, že teprve měla poznat, co je to samota. Jakmile sestry odešly, Tessa přestala mít pocit, že se každou chvíli rozbrečí. Tlak na zadní stranu jejích očí zmizel a nahradil ho pocit naprostého zoufalství. Paní Temná měla pravdu. Pokud by Tessa mohla obě zabít, udělala by to.

Zkusila zatáhnout za provazy, které měla na nohách a na rukách, a které byly přivázané ke sloupkům postele. Ani se nehnuly. Uzly byly těsné. Zaškrcené tak těsně, že se jí ruce a nohy třásly a cítila, jako kdyby se jí do nich zabodávaly špendlíky a jehly. Odhadla, že měla jen pár minut, než jí končetiny úplně vypoví službu.

Její část -a ne zrovna malá- chtěla přestat bojovat a jen bezvládně ležet, odkud by nepřišel Magister a neodvedl si ji pryč. Za malým oknem obloha začala pomalu tmavnout. Už to nemohlo trvat dlouho. Možná, že se s ní chce doopravdy oženit. Možná, že jí chtěl doopravdy dát všechno.

Najednou v hlavě uslyšela hlas její tety Harriet: "Až najdeš chlapa, který si tě bude chtít vzít, Tesso, pamatuj na tohle:Chlapa nepoznáš podle toho, jak mluví ale podle toho, jak se chová."

Teta Harriet měla samozřejmě pravdu. Žádný muž, který by si jí chtěl doopravdy vzít, by nedovolil, aby s ní bylo zacházeno jako s vězněm a otrokem. Neuvěznil by jejího bratra a nemučil ji kvůli jejímu "talentu". Byla to jen parodie a hloupý vtip. Jen nebe vědělo, co s ní chce Magister dělat, jakmile jí bude mít v rukách. Pokud to bude něco, při čem by mohla přežít, dokázala si představit, že si bude brzy přát, aby to tak nebylo.

Bože, jaký neužitečný talent měla! Sílu změnit svůj vzhled? Kdyby tak měla sílu spálit věci, rozbít kov nebo dokázat, aby se z jejích rukou stali nože. Nebo kdyby tak měla sílu stát se neviditelnou nebo zmenšit se na velikost myši-

Najednou nastalo takové ticho, že mohla slyšet tikot hodinového anděla na své hrudi. Nemusela se zmenšovat do velikosti myši, nebo jo? Všechno co stačilo udělat, bylo zmenšit se do takové velikosti, aby se dostala z pout, která měla kolem zápěstí.

To uměla. Změnit se na někoho podruhé, aniž by se při tom dotýkala něčeho, co té osobě patřilo - není to dlouho od doby, kdy to zvládla. Sestry jí učily nazpaměť postup, jak to má udělat. Poprvé byla ráda za něco, co jí přinutily se naučit.

Přitiskla se zády k tvrdé matraci a vzpomínala. Ulice, kuchyně, pohyb jehly, záře pouliční lampy. Chtěla, aby přišla Proměna. Jak se jmenuješ? Emma. Emma Bayliss...

Přeměna do ní narazila jako rozjetý vlak a málem jí vyrazila dech - přeměnila jí kůži, změnila jí stavbu kostí. Spolkla výkřik a vyklenula se v zádech - pak se to stalo. Zamrkala. Tessa zírala na strop a pak se úkosem podívala na zápěstí a na provaz kolem něj. Byly tam její ruce -Emminy ruce- tenké a křehké. Lano volně viselo kolem jejího malého zápěstí. Tessa si triumfálně vysvobodila ruce a posadila se. Třela si červené značky na kůži, kde jí spálil provaz. Její kotníky byly stále svázané. Vypadalo to, že paní Černá uměla vázat uzle jako námořník. Ve chvíli, kdy lano spadlo na zem a Tessa vyskočila z postele, byly její prsty zkrvavené a strašně jí bolely.

Vlasy Emmy byly tak tenké a jemné, že se uvolnily ze skřipce, který normálně držel Tessiny vlasy. Netrpělivě si přehodila vlasy přes ramena a otřásla se. Nechala ze sebe pomalu vyprchávat Proměnu, dokud jí prsty opět neklouzaly její silné, na dotek známé vlasy. Při pohledu na druhou stranu místnosti, kde bylo zrcadlo, Tessa uviděla, že už byla opět sama sebou a malá Emma Bayliss zmizela.

Hluk za ní jí donutil se otočit. Klika na dveřích ložnice se otočila. Zmítala sebou tam a sem, jako kdyby měl člověk na druhé straně potíže dostat se dovnitř.

Paní Temná, pomyslela si. Ta žena přišla nazpátek, aby jí mohla bičovat tak dlouho, dokud z ní nebude téct krev. Pak ji vezme pryč k Magisterovi. Tessa přeběhla místnost a chytila porcelánový džbánek z umyvadla. Pak se vrátila zpátky ke dveřím a v rukách pevně svírala provizorní zbraň.

Klika se otočila a dveře se otevřely. V šeru mohla díky stínu Tessa vidět, jak někdo vstoupil do místnosti. Vrhla se vpřed a vší silou se rozmáchla džbánem -

Stín se pohnul rychle jako bič, ale nebyl dost rychlý na to, aby ho džbán nepraštil do natažené paže předtím, než sevřel Tessu, aby nenabourala do protější zdi. Zatímco co na podlahu dopadlo rozbité nádobí, cizinec hlasitě zakřičel. Křik byl nepopiratelně mužský. Následovala záplava nadávek. Couvla od něj pryč a pak uháněla ke dveřím - jenže ty se zabouchly a zamkly. Když Tessa otáčela klikou, ani se nehnuly. Přes místnost plápolalo jasné světlo, jako kdyby najednou vyšlo slunce. Tessa se otočila a mrkáním zahnala slzy v očích. Zírala před sebe.

Stál tam kluk. Nemohl být starší než ona - sedmnáct, možná osmnáct. Byl oblečený do něčeho, co vypadalo jako oblečení pro dělníky - roztrhané černé sako, kalhoty a robustní boty. Neměl na sobě žádnou vestu. Tlusté kožené řemínky mu obepínaly pas a hrudník. K popruhům byly připojené zbraně - dýky, zavírací nože a věci, které vypadaly jako zbraně z ledu. V pravé ruce držel nějaký zářící kámen - svítil a propůjčoval místnosti takovou zář, že Tessa málem oslepla. Jeho druhá ruka -s hubenými a dlouhými prsty- krvácela v místě, kde byl zaseknutý střep ze džbánu.

Ale to nebylo to, co upoutalo její pohled. Měl nejkrásnější tvář, jakou kdy viděla. Rozcuchané černé vlasy a oči modré jako sklo. Elegantní lícní kosti, plná ústa a dlouhé, husté řasy. Dokonce i křivka jeho krku byla perfektní. Vypadal jako nějaký fiktivní hrdina, kterého si vysnila ve svých myšlenkách. Ačkoliv si nikdy žádného z nich nepředstavovala jak nadává, zatímco třese s krvácející rukou a zaujímá vyčítavý postoj.

Zdálo se, že si uvědomil její pohled, protože se najednou zastavil. "Tys mě pořezala," řekl. Jeho hlas byl příjemný. Brit. Jak obvyklé. Podíval se na svou ruku s mimořádným zájmem. "Mohlo to být smrtelné."

Tessa se na něj podívala vykulenýma očima. "Ty jsi Magister?"

Naklonil ruku na stranu. Krev tekla dolů a kapala na podlahu. "Drž mě, masivní ztráta krve. Smrt může být blízko."

"Jsi Magister?"

"Magister?" Vypadal mírně překvapený její prudkostí. "To znamená v latině Mistr, ne?"

"Já..." Tessa se cítila čím dál tím víc, jako kdyby byla lapená v nějakém podivném snu. "Předpokládám, že jo."

"Vlastně v mém životě zvládám mistrně hodně věcí. Pohyb v ulicích Londýna, tancování čtverylky, japonské umění aranžování květin, lhaní v šarádách, utajování vysoce podnapilého stavu, potěšení mladých žen mým neodolatelným šarmem ..."

Tessa na něj zírala.

"Bohužel," pokračoval, "nikdo mi vlastně nikdy neřekl titulem Mistr nebo Magister. Je to škoda ..."

"Jsi opilý?" Tessa myslela tu otázku ve vší vážnosti, ale až v okamžiku, když jí vyšla z úst si uvědomila, že musela vyznít hrubě - nebo ještě hůř, koketně. Zdálo se, že stojí příliš pevně na nohou na to, aby byl opravdu opilý. Viděla ožralého Nata mnohokrát, takže viděla ten rozdíl. Možná byl jen trochu šílený.

"Jak přímá, ale předpokládám, že to jste vy Američani všichni, viď?" Ten kluk vypadal pobaveně. "Jo, tvůj přízvuk tě prozradil. Jak se jmenuješ?"

Tessa se na něj nevěřícně podívala. "Jaké je moje jméno?"

"Ty ho nevíš?"

"Ty - ty vtrhneš do mého pokoje, vystrašíš mě k smrti a teď chceš znát moje jméno? Jaké je ksakru tvoje jméno? A kdo vlastně jsi?"

"Moje jméno je Herondale," řekl kluk vesele. "William Herondale, ale všichni mi říkají Will. Tohle je opravdu tvůj pokoj? Není moc pěkný, viď?" Přešel až k oknu a zastavil se, aby mohl prozkoumat stohy knih na nočním stolku a pak prohlédl postel. Mávl rukou k lanům. "Často spíš přivázaná k posteli?"

Tessa cítila, jak jí začínají hořet tváře. Byla ohromená, že za daných okolností je stále schopná toho, cítit se v rozpacích. Měla by mu říct pravdu? Bylo vůbec možné, aby byl Magister? Vypadal jako někdo, kdo nemusí svazovat dívky a věznit je, aby si ho vzaly.

"Tady. Podrž to." Hodil jí zářící kámen. Tessa ho chytila a napůl očekávala, že jí spálí prsty. Na dotek byl ale chladný. Ve chvíli, kdy ho sevřela v dlani, začal svítit šedě a třpytivě blikat. V hrůze se podívala na neznámého kluka, ale ten zrovna přecházel k oknu a tvářil se zdánlivě lhostejně. "Škoda, že jsme ve třetím patře. Já bych ten skok mohl zvládnout, ale tebe by to nejspíš zabilo. Ne, musíme jít dveřmi a zkusit svoje šance v domě."

"Jít dveřmi - Cože?" Tessa se utápěla ve svém stavu zmatenosti. Zavrtěla hlavou. "Nechápu to."

"Jak to můžeš nechápat?" Ukázal na její knihy. "Čteš romány. Je zřejmé, že jsem tady, abych tě zachránil. Nevypadám jako sir Galahad?" Dramaticky zvedl paže. "Moje síla je jako síla deseti mužů. Protože moje srdce je čisté-"

Něco se ozvalo hluboko v domě - zvuk zabouchnutých dveří. Will vyslovil slovo, které by sir Galahad nikdy neřekl a uskočil od okna. Přistál s bolestivým cuknutím. Smutně se podíval na svou zraněnou ruku. "O tohle se budu muset postarat později. Pojď se mnou..." Podíval se přímo na ní s otázkou v očích.

"Slečna Gray," řekla tiše. "Slečna Tereza Gray."

"Slečna Gray," zopakoval. "Pojď se mnou slečno Gray." Přešel kolem ní ke dveřím. Našel kliku, zatáhnul za ní a pak znovu.

Nic se nestalo.

"Tohle nebude fungovat," řekla. "Dveře nejdou zevnitř otevřít."

Divoce se usmál. "Nejdou?" Natáhl ruku k pásku a vzal si nějakou věc, která na něm visela. Vypadala jako dlouhá úzká větvička, která na sobě měla pár menších výrůstků. Byla ze stříbrného materiálu. Přiložil jí koncem ke dveřím a zatlačil. Tenká černá spirála se vysunula ze špičky stříbrného válečku a vydala slyšitelný syčivý zvuk, zatímco se posouvala po dřevěném povrchu stejným způsobem jako rozlitý inkoust.

"Ty si kreslíš?" zeptala se Tessa. "Vážně si nemyslím, že by tohle jakkoliv mohlo-"

Ozval se hluk, jako když praská sklo. Nepoškozená klika se rychle otočila a dveře se otevřely. Z pantů vycházel slabý obláček dýmu.

"Tak teď už víš, že by mohlo," řekl Will a vložil si do kapsy tu podivnou věc. Pokynul Tesse, aby ho následovala. "Pojďme."

Z nevysvětlitelného důvodu zaváhala a podívala se zpátky do místnosti, která byla téměř dva měsíce jejím vězením. "Mé knihy-"

"Dám vám mnohem víc knih." Přemlouval jí a vytáhl jí do chodby před nimi. Zavřel za nimi dveře. Potom jí chytil za zápěstí. Táhl ji chodbou pořád dál kolem mnoha uliček. Před nimi byly schody, kterými tolikrát předtím sestoupila s Mirandou. Will je včas strhl stranou a Tessu si přitáhl za sebe.

Najednou Tessa uslyšela výkřik. Byla to nepochybně paní Temná.

"Už zjistili, že tam nejste," řekl Will. Prošli prvním poschodím a Tessa zpomalila - prudce vykročila před Willa, který nevypadal, že by chtěl zastavit.

"Nejdeme náhodou předními dveřmi?" zeptala se.

"Nemůžeme. Budova je obklíčená. Před domem je řada kočárů. Zdá se, že jsem dorazil v nečekaně vzrušující chvíli." Znovu se vydal na cestu dolů po schodech. Tessa ho následovala. "Víte co měli Temné sestry na večer v plánu?"

"Ne!"

"Ale čekala jste někoho, komu jste říkala Magister, ne?" Teď byli ve sklepě. Omítka stěn byla navlhlá a kameny byly vlhké. Bez lucerny Mirandy tu byla celkem tma. Najednou přes ně přejela vlna tepla. "U andělů, tohle místo je jako devátý kruh pekla-"

"V devátém kruhu pekla je zima," řekla Tessa automaticky.

Will na ní zíral. "Cože?"

"V Pekle," řekla mu. "Peklo je studené. Je pokryté vrstvou ledu."

Dlouhou chvíli se na ní díval. Pak mu začaly cukat koutky úst. Natáhnul k ní ruku. "Dejte mi magické světlo." Na její nechápavý výraz reagoval netrpělivým povzdechnutím. "Kámen. Dejte mi ten kámen."

V okamžiku, kdy se jeho ruka dotkla kamene, z něj opět začalo zářit světlo. Procházelo mezi jeho prsty. Poprvé Tessa uviděla obrázek na zadní straně jeho ruky. Jako kdyby tam měl černým inkoustem namalované černé oko. "Pokud jde o teplotu v pekle, slečno Grayová," řekl, "dovolte mi dát vám malou radu. Pohledný mladý člověk, který se vás snaží uchránit od ohavného osudu, se nikdy nemýlí. Nikdy, i kdyby říkal, že obloha je fialová a je plná ježků."

On je opravdu blázen, pomyslela si Tessa, ale neřekla to nahlas. Byla příliš znepokojená skutečností, že právě míří ke dveřím kanceláře Temných sester.

"Ne!" chytila ho za paži a přitáhla ho zpátky k sobě. "Ne tudy. Tady není žádná cesta ven. Je to slepá ulička."

"Znovu mě opravujete, jak vidím." Will se otočil a vydal se jinou cestou. Šel směrem k temné uličce, které se Tessa vždycky bála. Těžce polkla a vydala se za ním.

Chodba byla úzká tak, že se při chůzi otírali rameny o obě zdi. Tady bylo teplo ještě intenzivnější, takže vlasy Tessy se změnily v kudrlinky a přilepily se jí na spánky a na zadní stranu krku. Vzduch byl dusný a dalo se tu těžko dýchat. Chvíli šli mlčky, dokud to už Tessa nemohla vydržet. Musela se zeptat, i když věděla, že odpověď bude ne.

"Pane Herondale," řekla, "poslal vás můj bratr, abyste mě našel?"

Napůl očekávala, že jí odpoví nějakou šílenou poznámkou, ale on se na jí jen zvědavě podíval. "Nikdy jsem o vašem bratrovi neslyšel," řekl a ona ucítila tupou bolest ze zklamání, které teď okupovalo její srdce. Věděla, že ho Nate nemohl poslat -pak by přece znal její jméno, nebo ne?- ale stejně to bolelo. "A do posledních deseti minut, slečno Grayová, jsem nikdy neslyšel ani o vás. Poslední dva měsíce jsem prostě sledoval stopu jedné mrtvé dívky. Byla zavražděná a pohozená v uličce, kde vykrvácela. Utíkala od ... něčeho." Chodba se větvila a po chvíli se Will vydal cestou vlevo. "Vedle ní ležela dýka. Pokrytá její krví. Byl na ní symbol. Dva hadi, kteří se navzájem zakusovali do svých ocasů."

Tessa cítila, jak se otřásla. Pohozená v uličce. Vykrvácení. Dýka pohozená vedle ní. To bylo jistě tělo Emmy. "Stejný symbol byl na kočáru Temných sester -teda tak jim říkám já, je to paní Černá a paní Temná-"

"Nejste jediná, kdo jim tak říká. Ostatní Podsvěťané používají stejné oslovení," řekl Will. "Zjistil jsem to, když jsem vyšetřoval ten symbol. Musel jsem ukázat tu dýku asi před sto staršími Podsvěťany. Hledal jsem někoho, kdo by to poznal. Nabídl jsem odměnu za informace. Nakonec se mi k uším doneslo jméno Temných sester."

"Podsvětí?" opakovala Tessa zmateně. "To je místo v Londýně?"

"To není důležité," řekl Will. "Právě se tu vytahuju svými skvělými vyšetřovacími schopnostmi a rád bych to udělal bez přerušování. Kde jsem to byl?"

"Dýka-" Tessa ztichla, když se chodbou ozval vysoký, sladký a nezaměnitelný hlas.

"Slečno Grayová." Hlas paní Temné. Zdálo se, že se line chodbou jako kouř. "Ach, slečno Graaayová. Kde jste?"

Tessa ztuhla. "Ach Bože, oni nás chytí-"

Znovu ji uchopil za zápěstí a běželi pryč. Magické světlo, které měl v ruce, vrhalo na kamennou zeď divoké stíny, když směřovali dolů kroutící se chodbou. Kamenná podlaha, která se postupně svažovala dolů, byla stále víc a víc kluzká a vlhká a vzduch kolem nich byla čím dál tím víc horký. Bylo to, jako kdyby utíkali přímo do pekla. Hlasy Temných sester se odrážely od stěn. "Slečno Graaayová! Nemůžeme tě nechat jít. Neschováš se nám! Najdeme tě, maličká. Víš, že ano."

Will a Tessa zahnuli za roh. Krátká chodba končila vysokými železnými dveřmi. Will pustil Tessu a vrhnul se proti nim. S prasknutím se otevřely a on vletěl dovnitř. Tessa ho následovala. Otočila se, aby je za nimi zavřela.

Byly příliš těžké, takže se o ně musela opřít, aby je konečně zavřela. Jediné světlo v místnosti byl Willův zářící kámen. Světlo prosakovalo mezi jeho prsty. Ve tmě to působilo jako reflektory na pódiu. Prošel kolem ní a zastrčil západku na dveřích. Byla těžká a potažená rzí. Stál u ní tak blízko, že cítila napětí v jeho těle, když zvedal zástrčku a nechal jí zapadnout na své místo.

"Slečno Grayová?" otočil se k ní a opřel se o zavřené dveře. Cítila bušení jeho srdce - nebo to bylo její srdce? Zvláštní bílé světlo z kamene se mihotalo na ostrých rysech jeho tváře. Odhalilo slabý pot na jeho klíční kosti. Najednou si všimla dalšího symbolu. Měl ho u rozepnutého límečku na košili - bylo podobné jako znamení na jeho ruce. Jasné a černé, jako kdyby mu někdo kreslil po kůži černým inkoustem.

"Kde to jsme?" zašeptala. "Jsme v bezpečí?"

Bez odpovědi se od ní vzdálil a zvedl pravou ruku. Díky tomu světlo posunul o něco výš a tak osvětlilo místnost.

Byli v jakési kobce, i když byla docela velká. Stěny, podlaha i strop byly z kamene. Uprostřed podlahy byl velký svažující se odtok. Velmi vysoko na stěně bylo jedno okno. Nebyly tam žádné dveře, kterými by mohli utéct pryč. Ale nic z toho nebyl pravý důvod toho, proč se jí zastavil dech.

Tohle místo byly jatka. Po celé délce místnosti byly dřevěné stoly. Na jednom z nich ležela těla - lidská těla. Svlečená a bledá. Každé z nich mělo na hrudi černý řez ve tvaru Y. Jejich hlavy visely přes hrany stolu. Vlasy žen dopadaly na podlahu a vypadaly jako smetáky. Na hlavním stole byly zkrvavené nože a stroje - měděné ozubené a stříbrné rámové pily.

Tessa si skousla ruku, aby udusila výkřik. Ochutnala svou vlastní krev, když si zranila prst. Will na to nijak nereagoval - byl bledý v obličeji, když se rozhlížel kolem, šeptal si tiše něco, co Tessa nemohla slyšet.

Ozval se hluk a kovové dveře se zachvěly. Z druhé strany se ozval hlas: "Slečno Grayová! Pojď ven a my ti neublížíme!"

"Lžou," řekla Tessa rychle."

"Och, opravdu?" S tou nejsarkastičtější odpovědí, jaká byla vůbec možná, Will strčil do kapsy svůj zářící kámen a skočil doprostřed stolu. Rozhlédnul se po zkrvavených nástrojích. Sehnul se a chytil těžkou mosaznou ozubenou věc. Potěžkal jí v ruce. Vykřiknul úsilím, když se napřáhnul a mrštil věc směrem k vysokému oknu. Ozvalo se tříštění skla a Will zakřičel: "Henry! Uvítal bych tu trochu pomoci, prosím! Henry!"

"Kdo je Henry?" zeptala se Tessa a v tu chvíli se dveře znovu otřásly. V kovu se objevily praskliny. Je jasné, že už je neudrží moc dlouho. Tessa uháněla ke stolu a chopila se zbraně. Téměř náhodně vzala do ruky ozubenou kovovou pilu. Takový typ, který používají řezníci na řezání kostí. Otočila se se zbraní v ruce přesně ve chvíli, kdy se rozletěly dveře.

Temné sestry stály ve dveřích. Paní Temná, vysoká a kostnatá jako hrábě se svítivě zelenými šaty a paní Černá, rudá v obličeji s očima zúženýma do malých štěrbin.

Kolem nich se rozpršela jasná sprška modrých jisker. Bylo to jako malý ohňostroj. Jejich pohledy klouzaly po Willově pásku a nakonec spočinuly na Tesse. Ústa paní Černé připomínala červené lomítko. Vykouzlila na tváři úsměv. "Malá slečna Grayová," řekla. "Snad umíš lépe myslet, než umíš utíkat. Řekli jsme ti co se stane, pokud znovu utečeš ..."

"Tak to udělejte. Zbičujte mě až do krve. Zabijte mě. Je mi to fuk!" vykřikla Tessa a byla potěšena tím, že se tvář paní Temné stáhla do překvapné grimasy. Byla zaskočená jejím výbuchem. Byla příliš vyděšená, než aby mohla křičet stejně jako před chvílí. "Nenechám vás dát mě Magisterovi! Radši zemřu!"

"Máte nečekaně ostrý jazyk, má milá slečno Grayová," řekla paní Černá.

Velmi rozvážně si stáhla rukavici z pravé ruky a Tessa poprvé viděla její holou kůži. Byla šedá a tlustá. Vypadala jako sloní kůže. Místo nehtů měla dlouhé tmavé drápy. Vypadaly jako ostré nože. Paní Černá věnovala Tesse pevný úsměv. "Možná bych ti ho mohla vyříznout. Snad by tě to naučilo poslušnosti."

Pomalu se vydala k Tesse, ale byla zastavená Willem, který skočil dolů ze stolu a postavil se mezi ně. "Malik," řekl a jeho bílá ledová čepel plápolala jako hvězda.

"Jdi mi z cesty, malý Nephilimský bojovníku," řekla paní Černá. "A vezmi se tu seraphovou čepel sebou. Tohle není tvoje bitva."

"Mýlíš se," Will přimhouřil oči. "Slyšel jsem o tobě pár věcí, moje paní. Šepot, který se šíří Podsvětím jako řeka plná černého jedu. Bylo mi řečeno, že ty a tvoje sestra platíte štědře za mrtvá těla lidí a moc se nestaráte o to, jak se z nich staly mrtvoly."

"Takového povyku kvůli několika smrtelníkům." Paní Temná se zasmála a přešla ke svojí sestře. Teď stál Will se svým planoucím mečem mezi Tessou a oběma ženami.

"Nic proti tobě nemáme, Temný lovče, pokud se nám ovšem nerozhodneš postavit. Vpadl jsi na naše území. Porušil jsi tím Pakt vašich práv. Mohly bychom dát vědět Claveům-"

"I když by Claveové nesouhlasili s mým nedovoleným vstupem na váš pozemek, kupodivu by jim vadilo mnohem víc řezání hlav a stahování lidí z kůže. Jsou tak zvláštní, viďte," řekl Will.

"Lidí?" vyprskla paní Temná. "Smrtelníci. Staráte se o ně víc, než o nás." Pak se podívala směrem k Tesse. "Už ti řekl, co doopravdy je? Není člověk-"

"To jsou jen řeči," řekla Tessa třesoucím se hlasem.

"A už ti řekla ona co je?" zeptala se Willa paní Černá. "O jejím talentu? Co dokáže udělat?"

"Kdybych si měl tipnout," odpověděl jí Will, "řekl bych, že to má co dočinění s Magisterem."

Paní Temná se na něj podezřele podívala. "Znáš Magistera?" Podívala se na Tessu. "Ach, jasně. Jen to, co ti o něm řekla ona. Magister, ty malý andělský chlapečku, je mnohem nebezpečnější, než si vůbec dokážeš představit. Čekal dlouho na někoho se schopnostmi, jako má Tessa. Dalo by se říct, že on je ten, kdo může za to, že se vůbec narodila-"

Její slova byla pohlcena náhlým kolosálním sesypáním celé východní strany místnosti. Bylo to jako spadnutí zdi Jericha ve staré biblické Tessině obrázkové knize. V jednu chvíli tam zeď byla a v tu další tam byla jen obrovská zející díra obdélníkového tvaru. Všude se vznášel prach z omítky. Paní Temné unikl jemný výkřik a její kostnaté ruce se zmocnily její sukně. Je zřejmé, že se jí nechtělo čekat na zhroucení dalších zdí o nic víc, než Tesse.

Will chytil Tessinu ruku a přitáhl si jí k sobě. Blokoval ji svým tělem, když na ně padaly kusy kamenů a sádry. Zatímco se kolem ní obtáčely jeho ruce, slyšela jak paní Černá křičí.

Tessa se otočila ve Willově náruči, aby viděla, co se kolem děje. Paní Temná stála opodál a třesoucí se rukou v rukavičce ukazovala na temnou díru ve zdi. Prach se začínal usazovat natolik, že se pomalu začaly rýsovat obrysy trosek. Blížily se k nim temné obrysy dvou lidských postav. Oba měli stejný modře svítící meč, jako Will. Andělé, pomyslela si Tessa, ale nevyslovila to. To světlo bylo tak jasné - co jiného by to mohlo být?

Paní Černá zapištěla a vrhla se vpřed. Rozhodila rukama a jako ohňostroj z nich vystřelily jiskry. Tessa uslyšela výkřik -velmi lidský výkřik- a Will, který pustil Tessu, se otočil a hodil jasně zářící meč po paní Černé. Proletěl vzduchem a nakonec jí zajel do hrudi. Zakřičela a zkroutila se. Pak klopýtla dozadu a spadla. Při tom rozbila jeden z příšerných stolů, ze kterého zbyl jen nepořádek složený z krve a třísek.

Will se usmál. Nebyl to příjemný úsměv. Otočil se a podíval se na Tessu. Na okamžik se na sebe upřeně dívali, tiše, přes prostor, který je odděloval - a pak ho obklopili jeho dva společníci. Dva muži v přiléhavých tmavých kabátech, kteří se oháněli zářícími zbraněmi. Pohybovali se tak rychle, že je Tessa viděla rozmazaně. Couvla směrem k protější zdi. Snažila se vyhnout chaosu uprostřed místnosti, kde paní Temná vyla kletby a držela od ní útočníky dál jiskrami energie, které jí vylétaly z rukou jako ohnivý déšť. Paní Černá se svíjela na podlaze. Z jejího těla stoupaly obláčky černého kouře. Jako kdyby hořela zevnitř.

Tessa přešla k otevřeným dveřím, které vedly na chodbu. Silné ruce jí ale chytily a strhly jí dozadu. Tessa vykřikla a chtěla se otočit, ale ruce, které jí držely, byly pevné jako železo. Otočila hlavu na stranu a potopila zuby do ruky, která jí svírala. Někdo vykřikl a pustil jí. Otočila se a uviděla vysokého muže s rezavými rozcuchanými vlasy. Díval se na ní vyčítavým pohledem a měl svou krvácející ruku přitisknutou k hrudi. "Wille," vykřikl. "Wille, ona mě kousla!"

"Vážně, Henry?" Will vypadal pobaveně jako obvykle. Vypadal jako duch, kterého tvořil shluk kouře a plamenů. Za ním Tessa viděla jeho druhého společníka. Byl svalnatý a hnědovlasý. Držel zmítající se paní Temnou. Paní Černá byla jen tmavý shrbený tvar na zemi. Will na Tessu vytáhnul obočí. "Je to dost ošklivé kousnutí," informoval jí. "Je to neslušné. To vám nikdo nikdy neřekl?"

"Jo, a taky je neslušné popadat dámy, aniž byste jim byl alespoň představen. To vám nikdo nikdy neřekl?"

Muž s rezavými vlasy, kterému Will říkal Henry, pohladil svou krvácející ruku se smutným úsměvem. Měl hezký obličej, pomyslela si Tessa. Cítila se téměř provinile za to, že ho kousla.

"Wille! Podívej!" vykřikl hnědovlasý muž. Will se otočil, když něco proletělo vzduchem. Těsně to minulo Henryho hlavu a skončilo ve zdi za Tessou. Byla to velká mosazná trubice, která do zdi narazila s takovou silou, že to připomínalo mramor vklíněný do pečiva. Tessa se otočila a spatřila paní Černou, která kráčela směrem k nim. Její oči barvy uhlí zářily v jejím bílém pochroumaném obličeji. Černá tekutina, která olizovala zářící meč trčící jí z hrudi, vytékala z její rány.

"Sakra-" Will sáhl po rukojeti další dýky, kterou měl zasunutou u pasu. "Myslel jsem, že už jsme tuhle věc složili-"

Paní Černá odhalila zuby a udělala výpad. Will uskočil z cesty, ale Henry už tak rychlý nebyl. Udeřila ho a srazila ho dozadu. Přitiskla se na něj jako klíště a přišpendlila ho k zemi. Vrčela a zatínala mu drápy do ramen, zatímco křičel. Will otočil čepel v ruce, zvedl ji a zakřičel: "Uriel!" Meč v jeho sevření vzplanul jako pochodeň. Tessa se přitiskla ke zdi, když seknul ostřím. Paní Černá couvla, vystrčila drápy a ohnala se po něm-

Meč jí úhledně přejel přes hrdlo. Zcela oddělil hlavu od těla. Spadla na zem a kutálela se, dokud nenarazila do Henryho. Zakřičel odporem, když se ho dotkla černá krev. Odstrčil ze sebe zbytek jejího těla a vyškrábal se na nohy.

Místností se ozval hrozný výkřik. "Neeeeee!"

Výkřik pocházel od paní Temné. Hnědovlasý muž, který ji celou dobu držel, povolil své sevření s náhlým křikem, když se jí z rukou a z očí vyřítila sprška modrého ohně. Křičel bolestí a spadl na bok, když se od něj odtrhla. Postupovala k Willovi a Tesse. Její oči plály jako pochodně. Syčela na ně nějaká slova v jazyce, který Tessa nikdy neslyšela. Znělo to jako praskající plameny. Zvedla ruku. Vyšlo z ní něco, co vypadalo jako blesk. Směřovalo to přímo na Tessu. S výkřikem se Will objevil přímo před ní a nastavil blesku svou zářící čepel. Ten se od ní odrazil a zasáhl jednu z kamenných zdí, která náhle zazářila zvláštním světlem.

"Henry," zakřičel Will, aniž by se otočil, "co kdybys vzal slečnu Grayovou někam do bezpečí - hned -"

Henryho pokousaná ruka se ocitla na Tessině rameni, když směrem k ní paní Temná hodila další blesk. Proč se snaží zabít mě? Tesse se udělalo nevolno. Proč ne Willa?

A pak si ji Henry přitáhl k sobě, když další blesk narazil do Willova ostří. Zlomil se do tuctu hořících jasných střepů. Tessa na to na okamžik zírala. Zachycená v kráse toho všeho - a pak uslyšela Henryho křičet, aby se sehnula k podlaze, ale bylo příliš pozdě. Jeden ze svítících střepů se jí s neuvěřitelnou silou zabodl do ramene. Bylo to, jako kdyby do ní narazil vlak. Vytrhlo jí to z Henryho sevření. Zvedlo jí to a odhodilo dozadu. Udeřila se hlavou o zeď s oslepující silou. Byla při vědomí už jen krátce, ale předtím než jí před očima zmizel svět, uslyšela skřípavý smích paní Temné