3. Kapitola

11.05.2013 11:26

Autorka: Richelle Mead

Překladatelka: Bičík

Vklouzli jsme do auta a Nathan nastartoval. Jakmile jsme byli na silnici, podal mi falešný odznak. Očividně ho dodělali a nechali ho tam. Stálo na něm jméno Sára Brownová. Osmnáctiletá dívka, která měla povolení odjíždět z města do předměstí. Nejvíc fascinující byl můj obrázek na odznaku. Donna odvedla dobrou prací se zakrytím mojí bledosti. Nebyla jsem zmalovaná nebo něco takového, ale v mém obličeji určitě byla nějaká barva. A ty oči... ty oči byly úžasné. Byly světle modré. Ohromilo mě to. ,,Aspoň za to nemusíme platit," podotkla jsem. ,,Ale stejnak nám to nepomůže. Nemůžeme přejet přes hlídky."
 
,,Proč ne?"
 
,,Pete musel říct policii, že jsem s tebou. Touhle dobou už určitě o tobě ví všechno, včetně toho co máš za auto a licenci. Každá hlídka už ví, že tam míříme a v čem pojedeme."
 
Nutkání brečet se mi vrátilo, ale znova jsem ho zahnala. Snažila jsem se být silná a vymyslet řešení sama. ,,Můžeme ukrást auto?"
 
Změřil si mě pohledem. ,,Ty víš jak?"
 
,,No... ne."
 
,,A myslíš si, že já vím jak? To si myslíš, že každý z nižší třídy lidí ví, jak ukrást auto? Že jsme všichni kriminálníci?"
 
,,Ne, samozřejmě že ne. Jen jsem myslela, že..."
 
,,Ale," přerušil mě, ,,možná si na něco přišla." Neočekávaně zajel k obrubníku a otevřel dveře auta. ,,Pojď."
 
Přiběhla jsem k němu. ,,Co děláme?"
 
,,Hledáme si novou přepravu."
 
Prošli jsme přes parkoviště a skončili na ulici, která mi připomínala tu, kde se nacházel klub Fathom. Akorát s tím rozdílem, že okolí bylo stejně jako u tetovacího salonu špinavější a obyčejnější. Stáli jsme vedle klubu a Nathan si prohlížel davy. Lidi, co kolem nás procházeli, si nás vůbec nevšímali. Oba jsme pro ně byli jen obyčejní lidé.
 
Nakonec se jeho oči zastavily na dvou chlápcích vycházejících z baru. Jeden držel svazek klíčů a u pasu měl připíchnutý fialový odznak. Nathan mě vzal za ruku a společně jsme k nim přiběhli. Nahodil úsměv. ,,Hele, kámo, jedete z města?" Nathan jim nenápadně ukázal fialový odznak na svém pásku.
 
Jeden z chlápků byl očividně opilý a ten druhý (řidič, doufám) vypadal, že je v dobré náladě. ,,Jasně, do Evanstonu."
 
,,Naše auto kleklo," řekl Nathan. ,,A není způsob, jak ho opravit před zákazem vycházení. Můžem se svézt s váma? Je jedno, kde nás vysadíte, jen nás dostaňte ven a pak si zavoláme kámoše."
 
Ti dva chlápci si krátce vyměnili pohledy a pak se zase podívali na nás. ,,Jasně," řekl ten střízlivý. ,,Bez problému." Museli usoudit, že jsme neškodní. Jak málo ale věděli.
 
Jakmile jsme byli na cestě, ti dva chlápci se spolu vybavovali a totálně zapomněli, že my dva sedíme na zadním sedadle.
 
,,Co bys chtěl studovat na univerzitě?" zeptala jsem se Nathana tiše. ,,Drama?"
 
Do té doby jen zíral z okýnka a tvářil se naštvaně. Bylo jasné, že přemýšlel nad tím, že jsem mu zničila život. ,,He?"
 
,,Jsi docela přesvědčivý herec," vysvětlila jsem.
 
Věnoval mi zatrpklý úsměv. ,,Každý by byl dobrý herec, kdyby ho mohl potencionálně zabít upírskej mafián. A jen tak mimochodem... ty jsi strašná herečka. Nikdy jsem ti nevěřil, že bys mi rozervala hrdlo."
 
,,Sakra," řekla jsem a zaslechla jsem ve svém hlase zklamání.
 
,,Ještě ti není 18, co?"
 
,,Ne."
 
,,Za jak dlouho ti bude?"
 
,,Za míň než rok."
 
Zatvářil se lehce znepokojeně. ,,Ach tak. Stejnak bys mohla zabíjet už teď."
 
,,Nebudu. Počkám." Všichni upíři měli potřebu se krmit během jejich osmnáctého roku a občas tu byly časy, kdy jsem se probudila s touhou po krvi, třebaže mě představa chladnokrevného zabíjení děsila k smrti. Se zabíjením jsem ale nespěchala, zvlášť teď když mám úplně jiné starosti, jako třeba zůstat naživu. Aspoň má matka nebude muset pořádat žádnou party na oslavu mého prvního zabití. Ovšem jestliže mě Bryan a ostatní chytí, možná moji rodiče použijí stejnou dekoraci a catering na můj pohřeb.
 
Vrátila jsem se k předchozímu tématu. ,,A co bys teda chtěl studoval na univerzitě?"
 
,,Hmm. Netuším. Něco jiného. Něco duchaplného. Něco, co by mohlo změnit svět." V jeho tváři se zračil inspirující, skoro až toužebný výraz. O chvilku později se zatvářil rozpačitě, když si uvědomil, co řekl a přiznal tak, že je zranitelný idealista. Jeho obličej potemněl. ,,Něco, co není barman."
 
,,I když nemůžeš na univerzitu, mohl bys dělat jiný druh práce."
 
Zavrtěl hlavou a jeho výraz znovu potemněl. ,,A jsme tam, kde jsme byli, Lucy. Stále nechápeš, jaké to je, ne ze své pozice."
 
,,Proč je to tak těžké? Jsi chytrý a milý a očividně máš i známosti. Proč bys nemohl dělat něco jiného?"
 
Vypadal, že je trochu překvapen mými kompliment, ale nepřimělo ho to odbočit od tématu. ,,Ty jsi upír. Jsi na vrcholu potravního řetězce. Náš pán. Můžeš si dělat, co chceš. Kdybys chtěla, můžeš nás zabít a v podstatě by to nemělo žádné následky."
 
,,Ale loterie..."
 
,,Ale, no tak. Ani ty nemůžeš být tak naivní a myslet si, že upíři se vždy řídí loterií."
 
K dotování našeho denního jídelního přídělu jsme vymysleli roční systém krmení. Jistá populace lidí - kriminálci, žebráci a další nežádoucí obyvatelé - jsou umistěni do losovacího zařízení a když přijde čas krmení jednoho z upírů, upír nebo upírka si z něj vytáhne jméno. Právě proto je hranice mezi městem a předměstím tak přísně řízená. Je pak snadnější vystopovat ,,vítěze" loterie. Losování z ,,osudí" je však leckdy pochybné a jak Nathan poukázal, upíři se podle loterie vždy neřídí. Mnoho upírů si totiž libuje v neplánovaných svačinkách, i když je to nezákonné. Když však lidé zmizí, jen málokdo se na to ptá.
 
,,Chápu, proč nás nenávidíš," řekla jsem slabě.
 
Obrátil se zpátky k oknu. ,,Ne. Nechápeš."
 
,,Nenávidíš mě?"
 
,,Nevím, co si mám o tobě myslet. Pravděpodobně jsi mi zničila život. Měl jsem tě rovnou na hranici udat... ale i tak..."
 
,,I tak co?"
 
Povzdechl si. ,,Já nevím. Je na tobě něco zvláštního. Něco... no, nedokážu to vysvětlit. Mám pocit, jako bych tě znal už celý život. Bože, to zní tak pitomě." Ne úplně pitomě. Věděla jsem přesně, co tím myslel, ačkoli jsem tomu sama nerozuměla.
 
Zbytek cesty jsem prostě seděla a přemýšlela. Celý můj život se změnil. Všechno o čem jsem snila, se teď zdálo nemožné. Ve své mysli jsem stále viděla jen ten disk, nádherný kruh vytepaný ze zlata a stříbra, pokrytý kroužky a tvary, které vypadaly jen jako nesmyslné kresby dlouho mrtvého upírského řemeslníka. Ale když jsem se na ty symboly podívala, promlouvaly ke mně. Koukat se na ně bylo pro mě něco jako číst billboard. Poslání toho disku bylo jasné a zřetelné a každý si to uvědomoval. Můj otec a Bryan jednali rychle a já jsem jen tak tak utekla.
 
,,Už je to tady," řekl Nathan, čímž přerušil moje myšlenky.
 
Auto zpomalilo a před námi byly vidět známky hraničního přechodu. Děsivě rozsáhlé elektrické ploty. Tyčící se oslepující lampy. Moje srdce zběsile tlouklo, protože jsem si vzpomněla na to, co říkal Nathan o namátkových kontrolách. On a já jsme předali naše odznaky řidiči. O chvíli později na nás skrze okýnko koukal upír v uniformě. Vypadal znuděně, pravděbodobně už měl konec směny a byl unavený z prohlídky aut. Vzal si naše odznaky a skoro se na ně nepodíval. Vzplanula ve mně nová naděje. Pete policii nejspíš dal tip na moje falešné jméno na odznaku, ale hraniční ochranka věnovala větší pozornost autům pouze s chlapcem a dívkou.
 
Upír nám vrátil odznaky a zasvítil baterkou do našich obličejů. Zastavil se u mě a najednou přestal vypadat tolik znuděně. Ještě chvíli si mě prohlížel a pak řekl: ,,Zajeďte ke krajnici." Ustoupil a ukázal na místo, kde v cestě stála zavřená dřevěná brána.
 
,,Sakra," řekl chlápek, co řídil. Nezněl moc vystrašeně, spíš otráveně. ,,Chci se jen dostat domů."
 
Zděšeně jsem se podívala na Nathana. Ten mě konějšivě chytil za ruku, což ho samotného překvapilo, tak ji radši zase stáhl. ,,To se stává. Je to namátkové."
 
Vylezli jsme z auta a znuděná žena v uniformě auto prohledala. Mezitím chlápek, co se na nás předtím díval skrze okna, prohledával nás. Donutil nás všechny obrátit naše kapsy a pak nás ohmatával. Byla jsem poslední na řadě. Byla jsem celá napjatá, bála jsem se, že by mě mohl poznat, ale vzápětí mi došlo, že toho jsem se bát nemusela. Přistrčil mě k autu a stál tak blízko, že mezi námi nebylo už skoro žádné místo. Cítila jsem se, jako by mě uvěznil, ne-li přímo dusil. Pak mě jeho ruce začaly ohmatávat po celém těle. Myslela jsem, že brzo vykřiknu. Strávil víc času ,,prohledáváním" mě než ostatních a zajímal se spíš o moje tělo, než o to, co bych mohla skrývat. Za ním stál Nathan, který na hlídače nasupeně zahlížel.
 
,,Mohl bys přichvátnout?" zeptala se otráveně upírka, která už měla auto prohledané.
 
,,Vydrž," řekl hlídač. ,,Vypadá nebezpečně." Věděla jsem, že jsem se třásla, i když to by přesně člověk udělal. Lidská dívka by tam stála, bála by se a snesla by to ponížení. Přesně to bylo všechno, co jsem měla udělat. Brzy by to skončilo, kdybych byla trpělivá. Ale když jeho ruka zajela pod moje tričko až k okraji podprsenky, vybouchla jsem. Vřel ve mně vztek. Než jsem si uvědomila, co vlastně dělám, popadla jsem ho a hodila jím na zeď protější budovy, jak nejdále a nejtvrději jsem dokázala. Oba jsme měli stejnou upíří sílu a reflexy, ale já ho překvapila nepřipraveného. Dopadl tvrdě na zeď, po které se nehybný svezl k zemi. Jeho obličej vypadal omámeně a prázdně, ale já věděla, že jsem ho nezabila. Zahojí se rychle, jako všichni upíři.
 
Žena tam jen stála, na moment úplně ohromená. Pak se její oči rozšířily poznáním. ,,Lucy Wadeová," vykřikla těsně předtím, než po mně skočila.
 
Zablokovala jsem její útok, jak nejlépe jsem dokázala. Byly jsme podobně velké, ale ona byla v boji trénovaná a já ne. Strčila mě na auto, díky čemuž jsem se praštila do zubů. Přešla ke mně a zavolala si přes vysílačku posily. Obrátila jsem se k ní a snažila jsem se jí silně praštit. Minula jsem její obličej, ale trefila jsem se do jejího ramene, což jí trochu vyvedlo z míry. Každou chvílí se tady můžou objevit posily anebo se upír, kterého jsem hodila proti zdi, může probudit.
 
Vtom jsem uslyšela zvuk prásknutí dveří od auta. Ze strany řidiče jsem uslyšela Nathana zakřičet: ,,Lucy, nastup!" Nastartoval motor.
 
Vyhnula jsem se upírčině pěsti. Pozorně jsem upírku sledovala a čekala na její další krok. Praštila mě a já se tak zhroutila k zemi. Snažila jsem se po čtyřech doplazit k autu. Zvládla jsem to k zadní straně auta, ale upírčiny kroky jsem slyšela za sebou. Rychle jsem vklouzla na zadní sedadlo na řidičově straně. Upírka po mě sáhla, ale já jsem práskla dveřmi a přískřipla jí tak v nich prsty. Upírka vykřikla bolestí a vytáhla prsty z auta. Zavřela jsem dveře.
 
Začala se do auta dobývat, ale Nathan šlápnul na plyn a zamířil proti dřevěné bráně. Vrazili jsme přímo do ní. Díky narázu jsem se praštila hlavou o zadní sedadlo a ta brána se roztříštila na několik třísek. Měla jsem podezření, že předek auta nebude vypadat dobře.
 
Po narázu jsem se narovnala. ,,Jsi blázen," řekla jsem. Když jsem se podívala k němu, všimla jsem si, že jedeme kolem 80. Podívala jsem se dozadu a očekávala jsem, že za sebou uvidím hromadu světel. Zatím tam žádné nebyly, ale to byla jen otázka času.
 
,,Já? Ty jsi ta, co si to rozdala s hraniční hlídkou."
 
,,Ten chlap byl perverzák."
 
,,Všichni jsou takoví," řekl Nathan. ,,No, dobře. Ne všichni dělaj holkám nemravný návrhy, ale podobné věci se dějí pořád a někdy i horší věci."
 
,,Díky za další lekci na téma, jak strašní upíři jsou."
 
Neviděla jsem mu do obličeje, ale měla jsem pocit, že se cítí provinile. ,,Jsi v pořádku?"
 
,,Jo. Nic moc mi neudělal." Zahřálo mě u srdce při pomyšlení, že se Nathan o mě opravdu bojí.
 
Auto náhle sjelo z hlavní silnice na rybářskou stezku a já jsem sklouzla na druhou stranu auta. Sotva se mi povedlo před sebe dát ruce, abych se nepraštila. ,,Co to děláš?" zeptala jsem se.
 
,,Chceš pořád do Lakemontu?" Chci? Můžeme ti pomoct. Ochráníme tě. Ta slova se mi ozývala v hlavě.
 
,,Ano."
 
,,Tak nemůžeme na hlavní silnici. Bude tam na nás čekat armáda lidí, co po nás půjde."
 
Přestože jsme už nejeli na silnici, Nathan jel nebezpečnou rychlostí

Štítky:

Zpět

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Novinky

Stěhování!

26.06.2013 16:47
Založila jsem si web na blog.cz jentak pro srovnání a zjistila jsem, že má mnohonásobně snažší nastavení (aspoň pro mé potřeby). Sice má o něco horší grafiku, nemůžu používt css a nějak se mi nedaří tam vložit video (Nechcete nikdo poradit?), ale to, co mi na webnode trvalo půl hodiy, mám tady za...

BT - 17. Kapitola

07.06.2013 23:27
17. Kapitola  Děkuji moc Leporell, Erin a Vicky za komentáře. Jinak se moc omlouvám těm, kterým čtu povídku za absenci mých komentářů, ale teď mám strašně málo času. Však to znáte uzávěrka klasifikace. Povídky sice těsně před spaním čtu a strašně se mi líbí, ale na psaní komentářů jsem příliš...

Clockwork Prince - 4. Kapitola

05.06.2013 23:10
Kapitola 4 Cesta   Autorka: Cassandra Clare Překladatelka: Marti Přátelství je jedna mysl ve dvou tělech. -Menz-tzu   Charlotte udeřila do papíru na stole a vztekle vykřikla. "Aloysius Starkweather je ten nejtvrdohlavější, nepokrytečtější,...

Clockwork Prince - 3. Kapitola

05.06.2013 22:39
kapitola 3 NEOSPRAVEDLNITELNÁ SMRT Autorka: Cassandra Clare Překladatelka: Marti   Bohužel! V mládí byli přátelé. Ale šeptání jazyků může otrávit pravdu. A stálost žije ve vyšších sférách. A život je trnitý. A mládež je marnivá. A zlobit...

Clockwork Prince - 2. Kapitola

05.06.2013 21:17
  kapitola 2   REPARACE   Potom sdílejte svou bolest, následovanou smutnou úlevou.   Ach, víc než jen sdílejte! Podělte se se mnou o všechen svůj žal.   - Alexandr Pope "Eloisa to Abelard"       Čarodějné...

BT - 16. Kapitola

29.05.2013 17:51
16. Kapitola  Trvalo to trochu dýl, než jsem měla v plánu, ale ten začátek mi nějak drhnul a nechtělo se pohnout dál. Moc děkuji Erin a Vicky za komentáře.   Anna Druhý den ráno jsem se probudila s nepříjemným pocitem nechutnosti. To se stává, když už jste třetí den bez sprchy a ve...

Clockwork Prince - 1. Kapitola

26.05.2013 16:43
kapitola 1 KOMORA RADY Nad majestátním stropem sálu se vysoko zvedala klenba a andělé stoupající a opět klesající se setkávali s tímhle dárkem. -Alfred, Lord Tennyson, "Palác umění"   "Ach, páni. Vážně to vypadá přesně tak, jak jsem si...

Clockwork Angel - Epilog

25.05.2013 20:33
  EPILOG Bylo pozdě a oční víčka Magnuse Banea se vyčerpáním zavírala. Položil Ódy na Horacea na konec stolu a zamyšleně se díval ven na náměstí deštěm zmáčeným oknem. Byl to dům Camille, ale dnes tu nebyla. K Magnusově nelibosti se zdálo, že teď pár nocí nebude doma, ne-li déle. Odešla z...

Clockwork Angel - 20. Kapitola

25.05.2013 20:32
  kapitola 20 HROZNÉ PŘEKVAPENÍ     Každý vraždí to, co má rád Všichni by to měli slyšet Leč zde zabíjí hořký pohled Tam vraždí sladká řeč, Zbabělec vraždí polibkem, Stateční zabíjí mečem! -Oscar Wilde, "Balada o žaláři v Readingu" - Runy, které označovaly smutek, byly pro Temné...

Clockwork - 19. Kapitola

25.05.2013 20:30
  kapitola 19 BOADICEA   Zapečeť mysl před jejím prvním sladkým vzdechem. Moje, po právu moje, od narození až do smrti moje, moje - tak přísahali naši otcové. Alfred, Lord Tennyson, "Maud" - Když se za nimi zavřely dveře Svatyně, Tessa se s obavami rozhlédla kolem sebe. Místnost byla...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>