kapitola 3
NEOSPRAVEDLNITELNÁ SMRT
Autorka: Cassandra Clare
Překladatelka: Marti
Bohužel! V mládí byli přátelé.
Ale šeptání jazyků může otrávit pravdu.
A stálost žije ve vyšších sférách.
A život je trnitý.
A mládež je marnivá.
A zlobit se na někoho, koho milujeme
je jako mít mozek plný šílenství
Samuel Taylor Coleridge, ´Christabele´
Po snídani Charlotte Tessu a Sophii zaúkolovala, aby vrátily do svých pokojů a převlékly se do jejich nových obleků na tréninky. Pak se měli s Jemem setkat v tréninkové místnosti, kde už na ně měli čekat bratři Lightwoodové. Jessamine nepřišla na snídani. Říkala, že jí bolí hlava a Will nebyl nikde k nalezení. Tessa měla podezření, že se schovává kvůli tomu, aby nemusel být zdvořilý k bratrům Lightwoodovým. Ani ho za to nemohla obviňovat.
Vrátila se zpátky do pokoje, kde si vzala věci na převlečení. Byla nervózní a měla zvláštní pocit v břiše. Tohle se nepodobalo ničemu, co si na sebe kdy dřív oblékla. Sophie tam nebyla, aby jí pomohla s novými šaty. Součástí školení bylo samozřejmě naučit se oblékat si tohle a hlavně seznámit se s tím, udělat to hodně rychle. Její oblečení zahrnovalo botu s plochou podrážkou, volné černé kalhoty vyrobené z nějaké tlusté látky a přepásanou tuniku, která jí sahala skoro ke kolenům. Stejné šaty už viděla dřív na Charlotte a taky je viděla vyobrazené v Kodexu. Tenkrát si o nich myslela, že jsou dost divné. Nosit je ale bylo ještě podivnější. Kdyby jí teď viděla teta Harriet, napadlo Tessu, nejspíš by to s ní seklo.
Se Sophií se setkala na úpatí schodů, které vedly až do školící místnosti v Institutu. Nevyměnili si ani slovo. Jenom se na sebe usmály. Po chvíli se Tessa vydala jako první po schodech nahoru. Úzké dřevěné zábradlí bylo tak staré, že se z něj odlamovaly dřevěné třísky. Bylo to zvláštní, napadlo Tesu, jít po schodech a nemuset se starat o táhnutí jejích sukní za sebou nebo o zadrhávání lemu. I když bylo její tělo úplně zakryté, cítila se zvláštně nahá.
Pomohlo jí mít u sebe Sophii, které bylo nejspíš tréninkové oblečení pro Lovce stínů stejně pohodlné jako jí. Když došli k vrcholu schodiště, Sophie otevřela dveře a v tichosti se spolu vydali do školící místnosti.
Byli zřejmě úplně na vrcholu Institutu v místnosti, která sousedila s půdou, napadlo Tessu, a tahle byla nejspíš ještě dvakrát tak velká. Podlaha byla z leštěného dřeva a byly na ní černým inkoustem nakreslené různé vzory -kruhy a čtverce. Některé z nich byly očíslované.
Nad jejich hlavami bylo zavěšené dlouhé a pružné lano. Napůl ho zakrýval stín. Podél zdí byly svícny s čarodějným světlem. Vedle nich visely zbraně, palcáty, sekery a další věci, co vypadaly vážně smrtelně.
"Fuj," řekla Sophie a při pohledu na ně se zachvěla. "Nevypadají náhodou až moc hrozivě pro začátečníky?"
"No, vlastně jsem jich poznala několik z Kodexu," řekla Tessa a ukázala na ně. "Támhle je dlouhý meč a tam je rapír, přes který je natažená fólie a tamten meč musíš držet oběma rukama a myslím, že je to velký dvousečný."
"Blízko," ozval se velmi znepokojivý hlas nad jejich hlavami. "Tohle je popravčí meč. Slouží hlavně pro stínání hlav. Poznáte to podle toho, že nemá ostrou špičku."
Sophie překvapeně vyjekla a udělala krok zpátky, když se na jednom houpajícím se laně vynořil temný stín. Byl to Jem. Právě sešplhával z lana s elegancí ptáka. Lehce přistál před nimi a usmál se. "Omlouvám se. Nechtěl jsem vás vyděsit."
Měl na sobě taky tréninkovou zbroj, ale místo tuniky měl košili, která mu sahala do pasu. Jeden kožený řemínek mu přecházel pes hruď a za ramenem mu koukala rukojeť meče. Černé oblečení působilo, že jeho kůže vypadala ještě bledší a vlasy a oči ještě stříbrnější, než obvykle.
"Jo, vyděsils nás," řekla Tessa s lehkým úsměvem, "ale to nevadí. Začínala jsem se bát, že tu se Sophií zůstaneme samy a budeme se trénovat navzájem."
"No, Lightwoodovi přijdou," řekl Jem. "Jenom se prostě musí opozdit, aby si něco dokázali. Nehodlají dělat to, co jim nakážeme my nebo jejich otec."
"Přála bych si, abys nás trénoval ty," řekla Tessa impulzivně.
Jem vypadal překvapeně. "Já nemůžu - ještě jsem nedokončil ani vlastní trénink."
Ale jejich oči se setkaly a v jediném okamžiku v konverzaci, která mezi nimi probíhala beze slov, Tessa věděla, co chtěl doopravdy říct. Nejsem dost dobrý natolik, abych vás dvě spolehlivě vycvičil. Najednou jí zabolelo v krku a ona se dívala Jemovi do očí a doufala, že v nich uvidí tiché sympatie. Nechtěla pohledem uhnout a přistihla se, jak se sama sebe ptá, jestli si všechny vlasy pečlivě připnula do drdolu a jestli se jí z něj nějaké neuvolnili, díky čemuž by vypadala neupraveně. Ale na tom přece nezáleželo. Tohle byl Jem.
"Ale my nebudeme muset projít celým tréninkem, ne?" řekla Sophie a její ustaraný hlas se vloupal Tesse do myšlenek. "Rada řekla, že musíme znát jenom základní věci, jak se ubránit ..."
Jem se odvrátil od Tessy a jejich spojení se v tom okamžiku vytratilo. "Nemusíš se ničeho bát, Sophie," řekl jemným hlasem. "A budete za to ještě rády. Vždycky je užitečné pro krásnou dívku umět odrazit nechtěnou pozornost od mužů."
Sophiina tvář se stáhla vztekem a jizva na její tváři byla najednou tak červená, jako kdyby jí tam někdo namaloval. "Nedělejte si legraci," řekla. "Není to vhodné."
Jem vypadal překvapeně. "Sophie, já si ale nedělal-"
Najednou se dveře do místnosti otevřely. Tessa se obrátila, když Gabriel Lightwood vešel do místnosti. Následoval ho kluk, kterého neznala. Gabriel byl hubený a tmavovlasý, ale ten druhý byl svalnatý a měl husté, blonďaté vlasy barvy písku. Oba na sobě měli tréninkový oděv a na rukách měly draze vypadající černé rukavice s kovovými hroty na kloubech. Každý měl kolem zápěstí stříbrné pruhy a u pasu nůž. Tessa moc dobře znala komplikované runy vyšité na jejich rukávech. Bylo jasné nejen z podobnosti jejich oblečení, ale i z tvaru jejich obličejů a bledých, světle zelených očí, že byli příbuzní. Tessu tedy ani v nejmenším nepřekvapilo, když Gabriel najednou řekl svým obvyklým způsobem: "No, jsme tady jak jsme slíbili. Jamesi, předpokládám, že si pamatuješ mého bratra, Gideona. Slečno Grayová, slečno Collinsová-"
"Rád vás poznávám," zamumlal Gideon aniž by zvednul oči a podíval se na ně. Zdálo se, že poznávacím znakem jejich rodiny je špatná nálada. Tessa si vzpomněla, jak Will řekl, že vedle svého bratra vypadal Gabriel jako zlatíčko.
"Nemusíš se bát. Will tu není," řekl Jem Gabrielovi, který se rozhlížel po místnosti. Gabriel se na něj zamračil, ale Jem se už obrátil ke Gideonovi. "Kdy ses vrátil z Madridu?" zeptal se ho zdvořile.
"Otec mě zavolal domů nedávno." Gideonův hlas byl neutrální. "Rodinná záležitost."
"Doufám, že je všechno v pořádku-"
"Všechno je v naprostém pořádku, Jamesi," řekl Gabriel ostrým tónem. "A teď, než se přesuneme ke školení kvůli kterému jsme tady. Ale předtím jsou tu dva lidé, s kterými byste se měli setkat." Otočil hlavu a zavolal. "Pane Tannere, slečno Dalyová! Prosím, pojďte dál."
Na schodech se ozvaly kroky a dva cizinci vstoupili dvonitř. Oba na sobě měli oblečení pro služebnictvo. Jedna z nich byla mladá žena, pro kterou přímo sedla definice ´má velké kosti´. Její kosti byly totiž až přehnaně velké pro její hubené tělo. Vlasy měla karmínové barvy stažené do drdolu pod malým kloboukem. Holé ruce měla červené, jako kdyby si je drhla. Tessa jí hádala asi dvacet. Vedle ní staál mladý muž s tmavě hnědými vlnitými vlasy. Byl vysoký a svalnatý. Sophie se ostře nadechla. Zbledla. "Thomas ..."
Mladý muž vypadal rozpačitě. "Já jsem bratr Thomase, slečno. Cyril. Cyril Tanner."
"Tohle jsou zaměstnanci, které vám Rada slíbila. Nahradí ty, o které jste přišli," řekl Gabriel. "Cyril Tanner a Bridget Dalyová. Konzul nás požádal, abychom je sem přivedli z Kongs Cross a my jsme byli samozřejmě povinni ho uposlechnout. Cyril nahradí Thomase a Bridget zase vaší ztracenou kuchařku Agátu. Oba byli vyškolení v domácnostech Lovců stínů a jsou více než doporučování."
Sophiiny tváře se zbarvily do ruda. Než stačila něco říct, Jem jí předběhl: "Nikdo nemůže nahradit Agátu nebo Thomase. Byli to sice zaměstnanci, ale i naši přátelé. "Kývl směrem k Bridget a Cyrilovi. "Nemyslím to nijak zle."
Bridget zamrkala svýma hnědýma očima.
"To chápeme," řekl Cyril. I jeho hlas zněl jako ten Thomasův. Bylo to děsivé. "Thomas byl můj bratr. Nikdo ho nemůže nahradit ani v mém srdci."
V místnosti nastalo trapné ticho. Gideon se opřel o jedu ze stěn. Paže si zkřížil na hrudi a mírně se mračil. Byl docela hezký, stejně jako jeho bratr, napadlo Tessu, ale nejspíš i stejně tak zkažený.
"Výborně," řekl Gabriel nakonec do ticha. "Charlotte nás požádala, abychom je přivedli a to jsme taky udělali. Jeme, kdybys je teď mohl doprovodit do salonu. Charlotte na ně čeká s instrukcemi-"
"Takže ani jeden z nich nepotřebuje nějaké extra školení?" zeptal se Jem. "Vzhledem k tomu, že teď budete trénovat Tessu a Sophii bez ohledu na to, že Cyril a Bridget-"
"Konzul nám řekl, že už byli vyškoleni v jejich bývalých domácnostech," řekl Gideon. "Máš něco proti tomu?"
"Nemyslím si, že je tohle nutné," řekl Jem.
Gabriel se usmál. "Běž, Carstairse. Tyhle dívky brzy uvidí, že i civilové můžou bojovat stejně tak dobře jako Lovci stínů s tím správným druhem výuky. Cyrile?"
Přešel ke zdi, vzal dva dlouhé meče a jeden hodil Cyrilovi, který ho chytil ve vzduchu a přešel do středu místnosti, kde byl na podlaze namalovaný kruh.
"To už ale víme," zamumlala Sophie dostatečně tiše na to, aby to slyšela jenom Tessa. "Thomas i Agáta byli vycvičení."
"Gabriel se nás jenom snaží naštvat," zašeptala k ní Tessa. "Nenech ho užít si ten pocit, že nás donutil trpět."
Sophie vystrčila bradu, když se Cyril a Gabriel setkali ve středu místnosti a jejich meče do sebe začali narážet.
Tessa musela přiznat, že bylo něco krásného na to, jak kolem sebe kroužili, jejich ostří létaly vzduchem ve změti černé a stříbrné. Kov narážel do kov a pohybovali se tak rychle, že je sotva stihla sledovat. A přesto všechno byl Gabriel lepší. To bylo jasné i pro netrénované oko. Jeho reflexy byly rychlejší a pohyby plynulejší. Nebyl to férový boj. Cyril měl zmáčené čelo potem a jasně do boje dával úplně všechno, zatímco Gabriel si tím spíš jenom krátil čas.
Na konci Gabriel rychle odzbrojil Cyrila a s elegantním máchnutím zápěstí poslal jeho meč k zemi. Tessa si nemohla pomoct, ale skoro se cítila Cyrilovým jménem rozhořčená. Žádný člověk nemohl být lepší než Lovec stínů. Nebyl tohle cíl celého jeho představení?
Ostří Gabrielova meče se jemně dotklo Cyrilova krku. Cyril zvedl ruce na znamení kapitulace. Úsměv, který byl velmi podobný úsměvu jeho bratra, se mu rozšířil po celé tváři. "Vzdávám se-"
Najednou se objevil rozmazaný pohyb. Gabriel vyjekl a padal dolů. Meč mu vypadl z ruky. Jeho tělo narazilo na zem a Bridget mu klečela na vrcholu hrudi s vyceněnýma zubama. Vklouzla za něj a podrazila mu nohy, když se nikdo nedíval. Teď rychle vyndala malou dýku z živůtku jejích šatů a držela mu ho na krku. Gabriel se na ní chvíli omámeně díval a mrkal svýma zelenýma očima. Pak se začal smát.
Tessa ho v tu chvíli měla ráda víc, než kdy předtím. Ne, že by mu to někdy přiznala.
"Velmi působivé," ozval se známý hlas od dveří. Tessa se otočila. Byl to Will. Vypadal, jak by řekla její tetička, jako kdyby ho někdo vytáhl krávě z huby. Košili měl potrhanou, vlasy rozcuchané a jeho modré oči byly lemovány červenou. Sehnul se a zvedl Gabrielův meč ze země. Pak ho natáhl Bridgitiným směrem s pobaveným výrazem v tváři. "Ale umí taky vařit?"
Bridget se vyškrábala na nohy. Tváře měla rudé. Dívala se na Willa tak, jak to dělaly všechny dívky. S jemně pootevřenými ústy, jako kdyby nemohla uvěřit tomu, co vidí. Tessa chtěla podotknout, že vypadal ještě líp, když nebyl tak ucouraný, a že být fascinována jeho krásou je jako být fascinovaná kusem oceli ostrým jako břitva. Je to nebezpečné a hloupé.
Ale jaký to mělo smysl? Brzy si na to přijde sama. "Já umím vařit dobře, pane," řekla s irským přízvukem. "Můj předchozí zaměstnavatel na mě neměl žádné stížnosti."
"Páni, jste Irka," odvětil Will. "Umíte dělat všechny ty věci s brambory uvnitř? Jednou jsme měli irskou kuchařku, když jsem byl ještě dítě. Uměla bramborový koláč, bramborový pudink, brambory s bramborovou omáčkou ..."
Bridget vypadala zaskočeně. Mezitím Jem ale přešel místnost a chytil Willa za ruku. "Charlotte chce přivést Cyrila a Bridget do obývacího pokoje. Ukážeme jim, kde to je?"
Wil váhal. Podíval se na Tessu. Polkla i proti jejímu vyschlému krku. Vypadal, jako kdyby jí chtěl něco říct. Gabriel se na ně podíval a ušklíbl se. Willovi oči potemněly a on se otočil a nechal se Jemem vést ke schodišti. Po chvíli je Bridget a Cyril následovali.