Blue Mon 4. Kapitola

11.05.2013 11:30

Autorka: Richelle Mead

Překladatelka: Bičík

 
Jeli jsme v tichu celkem dlouho, když jsem se konečně zeptala: ,,Co se ti stalo?"
 
,,Hmm?"
 
,,Něco se ti stalo. Něco, co tě donutilo upíry tolik nenávidět." (Bičik: Potkal Edwarda Cullena.)
 
,,Tos dneska ještě neviděla dost, abys přišla na to, proč vás nesnášim?" Ano, to jsem vskutku viděla. A trápilo mě to. Jsem za člověka míň než dvě hodiny a už jsem se dozvěděla o soužití našich dvou ras víc, než jsem chtěla. A i tak, ten podivný pocit, co jsem měla v přítomnosti Nathana, mi napovídal, že je tu ještě něco, co o jeho nenávisti k upírům nevím.
 
,,Ale já chci vědět, co se stalo tobě."
 
Myslela jsem si, že mě ignoruje, ale nakonec promluvil. ,,Když mi bylo asi dvanáct, kousek od nás žili upíři, samozřejmě v mnohem hezčím sousedství. Ti upíři si neustále vyskakovali na mého bratra Adama. Myslím, že jemu bylo deset. Často se u nás stavovali, aby působili další a další problémy. Mlátili ho. Nikdy ho nezabili, ale zkoušeli se z něj nakrmit. Byli jsme celkem dobří bojovníci, ale s jejich upíří silou se to nedalo srovnávat. Můj další bratr a já jsme se je pokoušeli zastavit. Oni nás prostě odstrčili. Nezajímali jsme je. Myslím, že rádi šikanovali Adama, protože byl velice malý. Mysleli si, že je to sranda. Nakonec se můj otec sebral a šel si stěžovat rodičům těch upírů."
 
,,A?"
 
,,A … zčistajasna se můj otec ocitl na černé listině. Vyhodili ho z práce a nikdo jiný ho nechtěl přijmout. Moje matka musela pracovat, ale neměla to o moc lehčí než můj táta. Pracovala těžce, ale vydělávala málo, proto jsme museli začít pracovat i my ostatní." Z jeho výrazu v tváři jsem měla dojem, že už mě nevidí. Byl ve svých vzpomínkách a prožíval události z minulosti. ,,Nedlouho po tom, co si můj otec stěžoval, se ti upíři vrátili ve větším počtu. Jednou v noci mého bratra přepadli samotného a zmlátili ho."
 
,,Zabi...? Zem...?"
 
,,Zemřel? Ne. Ale byl ve velice špatném stavu. Musel do nemocnice. Další účet, který jsme si nemohli dovolit. Zlomili mu nohu a pochroumali mu nějakým divným způsobem kost. Doktor mu jí prý napravil, ale nikdy se pořádně nezahojila a od té doby pořád kulhá."
 
,,Prý?"
 
,,Jo. Jsme si celkem jistí, že doktor, i když byl člověk, poslouchal příkazy upírů a bylo mu řečeno, aby mu nohu řádně neošetřil." Odmlčel se. Že by se připravoval na další část? ,,Nedlouho potom byl můj strejda vybrán."
 
,,Vybrán?"
 
,,V loterii. Nesplňoval kritéria, ale stejnak byl vybrán. A jednoho dne prostě zmizel."
 
Podívala jsem se na něj. ,,To je děsivé. Měl jsi pravdu."
 
,,Pravdu v čem?"
 
,,Předtím když jsem řekla, že dokážu rozumět tomu, proč nás nenávidíš a ty jsi řekl, že nedokážu. Měls pravdu. Není způsob, jak bych tomu někdy mohla rozumět. Myslel jsi to opravdu vážně, že nenávidíš upíry. Teď to chápu."
 
,,Ano, Lucy. Nesnášim je. Nenávidím je. A kdybych měl moc zabít každého upíra na světě a vrátit věci do původních kolejí, udělal bych to." V jeho hlase zazněl vztek a i když nebyl žádný způsob, jak by mě mohl zabít, bála jsem se ho.
 
,,Taky bych to udělala." řekla jsem.
 
,,Co?"
 
,,Nenáviděla bych upíry."
 
Následovalo dlouhé ticho. ,,Nečekal jsem, že by upír někdy něco takového řekl."
 
,,Nathane, proč mi pomáháš?"
 
,,Nevím," řekl a zněl zmateně stejně jako já. ,,Možná protože tě ostatní upíři nesnáší a když ti pomáhám, naštvu je. Možná protože už jsem v tomhle až po uši a nemám jinou možnost. Možná proto, že se ti pořád dějí špatné věci a přesto si ke mně milá. Možná protože..."
 
Na okamžik jsem přestala dýchat. Uprostřed toho všeho chaosu dneska malá část mého já doufala, že řekne něco sladkého a jednoduchého jako je: Protože tě mám rád.
 
,,Protože...?"
 
,,Nevím. Nedokážu to vysvětlit a štve mě to."
 
Zbytek jízdy se už nic nedělo. Žádní pronásledovatelé. Díky Nathanově objížďce se dokonce zdálo, že bychom to mohli zvládnout.
 
Dorazili jsme do Lakemontu dřív, než jsem čekala. Dala jsem Nathanovi adresu, co jsem měla a nějakou dobu jsme jezdili kolem, než jsme to našli. Ukázalo se, že je to malý domek až na dalekém okraji města s výhledem na jezero Michigan. Většina sousedství byla stále rekonstruovaná, takže některé domy byly jen z poloviny dokončené anebo tam byly jen prázdné pozemky. Zajeli jsme na příjezdovou cestu a na pár minut jsme na dům jenom zírali.
 
,,Co teď?" zeptal se Nathan.
 
,,Teď půjdeme dovnitř. Teda... já půjdu. Nemusíš chodit se mnou."
 
,,Je to bezpečné?"
 
Vzpomněla jsem si na strach nahánějícho upíra, který mě našel, když se to doma všechno zhroutilo. Zašeptal mi, že ví, co se děje a že existují lidé, co mi pomůžou a poskytnou mi bezpečný ukrýt. Dal mi tuhle adresu a pak zmizel, protože se obával odhalení. Nedivila jsem se mu.
 
,,Ti lidé mi pomůžou," řekla jsem. ,,Vědí, co se děje."
 
,,Aspoň někdo to ví."
 
,,Promiň," řekla jsem a myslela jsem to vážně. Vylezla jsem z auta a o chvíli později mě následoval Nathan. Nevypadal moc nadšeně. Zazvonili jsme na zvonek a čekali. Otevřela nám stará lidská žena, pravděbodobně domácí, a dívala se na nás nechápavě.
 
,,Jsem Lucy," řekla jsem.
 
Žena si mě ještě chvíli prohlížela a pak se rotřeseně zasmála. ,,Nepoznala jsem vás, slečno Wadeová. To s těma očima je chytré. Pojďte dál. Vy i váš... kamarád. Tady budete v bezpečí."
 
Vstoupili jsme do obyčejně vypadajícího domu. Nebyl tu zatím žádný nábytek, muselo to tu být teprve rozestavěné. Nebyla tam také žádná světla, ale ta upíři nepotřebují. Následovali jsme naší průvodkyni až do obýváku a naše kroky na dřevěné podlaze vydávaly ozvěnu.
 
Dalších deset lidí bylo v obýváku, všichni v oblecích a i s mýma očima jsem špatně rozeznávala jejich obličeje.
 
Začala jsem se cítit nejistě. Byla jsem příliš zaměřená na to, abych se sem dostala a přesvědčovala jsem se, že to tu bude bezpečné... ale teď jsem uvažovala nad tím, jestli nejsem až tak naivní, jak stále Nathan říká. Tito upíři tu mohli být jen proto, aby mě zabili, i když by to bylo příšerně vymyšlené. Ten upír, co mi dal adresu, mě mohl rovnou zabít v Chicagu.
 
,,Neublížíme ti," řekla vzrůstově malá žena. ,,Chceme ti zajistit bezpečí, Lucy. Jmenuji se Laurel."
 
,,Co se chystáte dělat?" zeptala jsem se.
 
,,Dostat tě odsud. Až se rozední, zabalíme tě do deky a přeneseme tě do dodávky, kde tě nikdo nenajde."
 
,,Proč to pro ni děláte?" zeptal se Nathan. ,,Proč se vůbec zajímáte?"
 
,,Protože víme, že s Lucy nezacházejí férově," řekla Laurel. ,,A ty jsi....?"
 
,,To není vaše starost. A ona nepůjde nikam, dokud nám neřeknete, co se vlastně děje." Byl naštvaný a choval se ochranářsky. Chtěla jsem mu říct, že se nemusí chovat statečně, jenže tím jsem si tak docela nebyla jistá.
 
Laurel se zasmála a zavrtěla se. Záblesk světla tak osvítil její tvář. Její oči stále vypadaly tmavě. Tmavě. Ne stříbrně. Když jsem si uvědomila, co jsem objevila, Laurel se pohnula právě ve stejný moment jako já. Postavila jsem se do obranné pozice a očekávala jsem útok, ale byl to Nathan, koho popadla. Přiložila mu zbraň ke spánku a přitáhla si ho k sobě. Muži, co s ní byli, vytáhli vlastní zbraně a obklopili ji. Dívala jsem se z jednoho tmavého obličeje do druhého a snažila jsem se vymyslet způsob, jak nás odsud dostat. Tohle byl nečekaný zvrat. Můj otec a Bryan na mě poslali lidi.
 
,,Nathan s tím nemá nic společného," řekla jsem. ,,Vůbec nic neví."
 
,,Spolupracuj a necháme ho jít," řekla Laurel. ,,Nemáš jinou možnost."
 
,,Nedovolím vám, abyste mě odvedli zpátky k mým rodičům!"
 
,,Tvým rodičům? Drahoušku, vůbec nemáme v úmyslu zavést tě zpátky k tvým lidem, aby tě zabili. My tě chcem živou. Chceme tě až moc živou."
 
Vzápětí jsem pochopila. Jak jsem mohla být tak blbá? Byla jsem tak naivní, když jsem si původně myslela, že tohle jsou upíři, co mi chtějí pomoct. Myslela jsem si, že nevěřili proroctví a litovali mě. Po odhalení že jsou to lidé, jsem věřila, že je poslal můj otec. Mnoho lidí pracuje pro upíry. Celou dobu mi ale unikal jeden fakt: Důvod, proč mě chtějí upíři zabít, je úplně stejný důvod, proč by mě chtěli lidé udržet naživu.
 
,,Ano," řekla, nejspíš si odvodila, že mi to došlo. ,,My to víme. Víme o tom disku i o modrém měsíci. Pojď s námi a my tě ochráníme. Chceme ti pomoct."
 
,,Chcete mě využít." Byli nějaký druh lidského anti-upířího odboje. Lidi, co se pokoušeli ,,změnit svět" a vyhubit upíry stejně jako to chtěl Nathan.
 
,,Pokud vím, tak ty na tom taky vyděláš. Nebylo by pěkné vyjít si ven za denního světla a nepotřebovat krev?
 
,,Nehodlám zabít vlastní lidi!"
 
,,Oni se tě pokouší zabít," řekl jeden z mužů. Měl pravdu. O tom jsem přemýšlela celý den. Řekli... přísahali, že nikdy nenaplním proroctví. Ale čím víc času uběhlo, tím víc jsem si nad tím lámala hlavu. Proč se snažím chránit lidi, co mě chtějí mrtvou? A i tak, i když mě to neuvěřitelně štvalo, připojit se k skupině Laurel by bylo stejně špatné. Také se nezajímali o to, co chci. Byla jsem pro ně jenom zbraní.
 
,,O čem to mluvíte?" řekl Nathan. ,,Proč by měla zabít vlastní lidi?"
 
Laurel přitlačila spoušť blíž k jeho hlavě. ,,Řekni mu to, Lucy. Řekni mu o tom proroctví."
 
,,Nech ho jít," zopakovala jsem.
 
,,Říkala jsem, že ho nechám jít, když budeš spolupracovat. Chci to slyšet od tebe. Chci, abys nám řekla všechno, co víš."
 
,,Lucy..." Nathanovy oči byly plné strachu a zmatku. Uvědomila jsem si, že se bál o mě. Bál se o mě, i když to byl on, kdo měl přiloženou zbraň u spánku.
 
,,Nemusíš mi nic říkat, Lucy," řekl. Ale musela jsem. Jeho život byl v sázce a byla to jen moje chyba.
 
Polkla jsem. ,,Dokážu je zabít. Všechny."
 
,,Koho?"
 
,,Upíry."
 
,,Upíři dokážou zabíjet upíry už teď."
 
,,Můžu pomoct lidem tak, že to budou oni, kdo bude moct zabít upíry." Když jsem to řekla nahlas, znělo to opravdověji víc než kdy předtím. Dneska večer jsem se na to snažila nemyslet, popírala jsem, co to znamenalo. Co dokážu. ,,Existuje jedno proroctví, co se mezi námi traduje už staletí. Nikdo mu ale nevěřil. Říká se v něm, že se jednou narodí upír při svitu modrého měsíce. K modrému měsíci dochází, když je měsíc dlouhý a je o jeden úplněk navíc. K osmnáctým narozeninám toho upíra by také mělo dojít při modrém měsíci. Ten upír jsem já. Oboje moje narozeniny se odehrávají v den, kdy vychází modrý měsíc."
 
Nathana to fascinovalo. Ostatní lidi v místnosti také, určitě toužili po vyslechnutí tohoto příběhu dlouhou dobu.
 
,,To by se mohlo týkat několika lidí," řekl Nathan váhavě.
 
,,Je toho víc. Máme takovou věc v muzeu. Tisíce let starou. Disk s velkým množstvím textu na povrchu, ale nikdo to nedokáže přečíst. Je to hatmatilka. Akorát já to dokážu přečíst. Podívám se na to a dává mi to smysl. Píše se tam, jak lidé mohou zničit upíry."
 
,,Nikdo nic takového nedokáže." Dokázala jsem rozpoznat v jeho hlase zaujetí a vzpomněla si tak na jeho slova předtím. Jak by udělal všechno pro to, aby mohl zabít upíry. ,,Ale proč by si někdo myslel, že lidem pomůžeš?"
 
,,Proroctví říká, že mám moc změnit lidi v zabijáky upírů. V lidi, co by měli stejnou sílu a moc jako my. Možná větší. A když stvořím třináctého zabijáka upírů, něco se mi stane... Budu mít pořád svou sílu a dlouhý život, ale už nebudu mít žádná omezení. Budu moct chodit ven za denního světla. Nebudu potřebovat krev."
 
,,Takže upíři si myslí, že je podvedeš kvůli tomuhle. Bojí se a chtějí se tě zbavit, abys nesvrhla jejich nadvládu. A tahle skupina tě chce, protože bys pomohla lidem převzít moc."
 
,,Jsi jeden z nás, Nathane," řekla Laurel. ,,Měl bys v tom vidět příležitost jako my."
 
,,Ona nechce ani jednu z ras podrobenou," odsekl. ,,Měli byste jí nechat na pokoji."
 
Prohlížela jsem si skupinu celou dobu, co mluvili a hledala jakýkoli slabý článek, který bych mohla použít proti nim. Přišla jsem na pár řešení, ale najednou se okna za nimi rozbila.
 
Vtrhli sem upíři.

Štítky:

Zpět

Komentáře

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek

Novinky

Stěhování!

26.06.2013 16:47
Založila jsem si web na blog.cz jentak pro srovnání a zjistila jsem, že má mnohonásobně snažší nastavení (aspoň pro mé potřeby). Sice má o něco horší grafiku, nemůžu používt css a nějak se mi nedaří tam vložit video (Nechcete nikdo poradit?), ale to, co mi na webnode trvalo půl hodiy, mám tady za...

BT - 17. Kapitola

07.06.2013 23:27
17. Kapitola  Děkuji moc Leporell, Erin a Vicky za komentáře. Jinak se moc omlouvám těm, kterým čtu povídku za absenci mých komentářů, ale teď mám strašně málo času. Však to znáte uzávěrka klasifikace. Povídky sice těsně před spaním čtu a strašně se mi líbí, ale na psaní komentářů jsem příliš...

Clockwork Prince - 4. Kapitola

05.06.2013 23:10
Kapitola 4 Cesta   Autorka: Cassandra Clare Překladatelka: Marti Přátelství je jedna mysl ve dvou tělech. -Menz-tzu   Charlotte udeřila do papíru na stole a vztekle vykřikla. "Aloysius Starkweather je ten nejtvrdohlavější, nepokrytečtější,...

Clockwork Prince - 3. Kapitola

05.06.2013 22:39
kapitola 3 NEOSPRAVEDLNITELNÁ SMRT Autorka: Cassandra Clare Překladatelka: Marti   Bohužel! V mládí byli přátelé. Ale šeptání jazyků může otrávit pravdu. A stálost žije ve vyšších sférách. A život je trnitý. A mládež je marnivá. A zlobit...

Clockwork Prince - 2. Kapitola

05.06.2013 21:17
  kapitola 2   REPARACE   Potom sdílejte svou bolest, následovanou smutnou úlevou.   Ach, víc než jen sdílejte! Podělte se se mnou o všechen svůj žal.   - Alexandr Pope "Eloisa to Abelard"       Čarodějné...

BT - 16. Kapitola

29.05.2013 17:51
16. Kapitola  Trvalo to trochu dýl, než jsem měla v plánu, ale ten začátek mi nějak drhnul a nechtělo se pohnout dál. Moc děkuji Erin a Vicky za komentáře.   Anna Druhý den ráno jsem se probudila s nepříjemným pocitem nechutnosti. To se stává, když už jste třetí den bez sprchy a ve...

Clockwork Prince - 1. Kapitola

26.05.2013 16:43
kapitola 1 KOMORA RADY Nad majestátním stropem sálu se vysoko zvedala klenba a andělé stoupající a opět klesající se setkávali s tímhle dárkem. -Alfred, Lord Tennyson, "Palác umění"   "Ach, páni. Vážně to vypadá přesně tak, jak jsem si...

Clockwork Angel - Epilog

25.05.2013 20:33
  EPILOG Bylo pozdě a oční víčka Magnuse Banea se vyčerpáním zavírala. Položil Ódy na Horacea na konec stolu a zamyšleně se díval ven na náměstí deštěm zmáčeným oknem. Byl to dům Camille, ale dnes tu nebyla. K Magnusově nelibosti se zdálo, že teď pár nocí nebude doma, ne-li déle. Odešla z...

Clockwork Angel - 20. Kapitola

25.05.2013 20:32
  kapitola 20 HROZNÉ PŘEKVAPENÍ     Každý vraždí to, co má rád Všichni by to měli slyšet Leč zde zabíjí hořký pohled Tam vraždí sladká řeč, Zbabělec vraždí polibkem, Stateční zabíjí mečem! -Oscar Wilde, "Balada o žaláři v Readingu" - Runy, které označovaly smutek, byly pro Temné...

Clockwork - 19. Kapitola

25.05.2013 20:30
  kapitola 19 BOADICEA   Zapečeť mysl před jejím prvním sladkým vzdechem. Moje, po právu moje, od narození až do smrti moje, moje - tak přísahali naši otcové. Alfred, Lord Tennyson, "Maud" - Když se za nimi zavřely dveře Svatyně, Tessa se s obavami rozhlédla kolem sebe. Místnost byla...
1 | 2 | 3 | 4 | 5 >>