Autorka: Richelle Mead

Překladatelka: Bičík

,,Co tady děláš?" zeptal se po tom znepokojujícím tichu.

Rhea na něj zírala. Ten kluk Eric byl poslední osoba, kterou by čekala v oblasti s dárci, zvlášť ne potom co ho viděla, jak se líbá s nějakou brunetou v bazénu. Jeho hloupá otázka ji přiměla se rychle vzpamatovat.

Rhea dala ruce v bok. ,,Co asi tak myslíš?" odpověděla.

,,No... ehm... asi vím, proč jsi tady, ale..." Nejspíš bojoval s tím, aby neztratil nit a Rheu zajímalo, kolik toho vypil. ,,Ale myslím, že je to tak trochu divný během party."

,,Nemůžu pít krev před tím, než pluju lodí, jinak mi je špatně." Přehodnotila svá slova. ,,Jinak je mi hůř."

,,Ach tak. To dává smysl."

Nastala další trapná chvíle ticha. Rhea se konečně obrátila zpátky k místnosti s dárci. ,,Teď když je tvému výslechu konec, můžu jít jíst?"

,,Jasně... jasně. Bude ti vadit, když půjdu s tebou?"

Rhea nedokázala v tváři skrýt výraz překvapení, když se snažila přijít na to, proč s ní chce zůstat. Předtím na lodi se na ni koukal stejně z vrchu jako ostatní kvůli jejímu nečistému původu. Proč se zajímá teď? Snažila se dělat, že jí to je jedno, jestli s ní půjde nebo ne, tak jen vstoupila do místnosti a řekla mu, ,,Jasně."

V místnosti byl Morojský hlídač, který vypadal stejně překvapeně jako Eric, že tam je Rhea. Hlídač si ji zaškrtnul na seznamu, který sloužil k zaznamenání toho, jak často Morojové pili krev a vypadal velmi ohromeně, když se ho Rhea zeptala, jak se dnes večer má. Rhea měla pocit, že většina královských se tady chovala ke sluhům jako k nábytku.

,,Mohla bych mít Dennise?" zeptala se. ,,Je vzhůru?"

Hlídač vypadal mnohem veseleji, když se k němu chovala uctivě. ,,Jo. Je to ten poslední napravo."

Rhea se na něj usmála a poděkovala, než začala procházet řadami kójí, které separovaly dárce. V rušnější době krmení by všechny tyto prostory byly plné, ale během party bylo obsazeno jen pár kójí. Někteří z lidí si během čekání na Moroje četli a jiní zírali do prázdna, byli ještě sjetí z upířího kousnutí. Byl to rauš, pro který tito lidé žili. Byli to lidé z okraje společnosti, vyvrhelové a bezdomovci, kteří byli víc než šťastní, když mohli darovat krev výměnou za extázi, kterou z pití krve mají. Morojové se o ně také postarali, poskytovali jim mnoho lidského jídla a pohodlné ubytování.

,,Kdo je Dennis?" zeptal se Eric, který šel vedle Rhey. Byl cítit chlórem a každým krokem z něj skapávaly kapky vody. Přesto jí přišel neobvykle atraktivní, což ji frustrovalo.

,,Je to dárce z mojí školy." vysvětlila. Nemohla si pomoct a lehce se usmála při vzpomínce na Dennise. ,,Je sladký. Vždycky mě žádá, abych se k němu vrátila." Z pohledu, který jí Eric věnoval, jí bylo jasné, že mu to přijde celé směšné. Její úsměv se tak vytratil a zrychlila krok směrem k Dennisově kóji. Dennis byl jeden z dárců, co trávil volný čas pouze zíráním do doby dalšího krmení. Ale jakmile ji uviděl, upřel k ní svou pozornost. Napřímil se, div nespadl ze židle.

,,Rheo!" vykřikl. ,,Už jsem myslel, že si na mě zapomněla. Bylo to tak dlouho." Rhea si sedla na židli vedle něho. Ucítila, že se jí úsměv vrací do tváře. Dennis byl jen o něco starší než ona, ale bylo na něm něco roztomilého a dětského. Vždycky měla chuť učesat ty jeho rozcuchané hnědé vlasy.

,,Nebylo to tak dlouho," řekla. ,,Byl to jenom den."

Dennis svraštil čelo, nejspíš přemýšlel nad tím, jestli je to pravda nebo ne. Pro dárce bylo lehké ztratit pojem o čase. Jeho oči se zvedly k místu, kde se Eric opíral o dveře kóje. Dennisův učarovaný výraz se změnil v zamračený.

,,Kdo to je?" zeptal se Dennis podezíravě.

,,To je Eric." řekla konejšivě. ,,Je můj... kamarád." Byl její kamarád? Nebyla si jistá, ale bylo lepší tím Dennise neznepokojovat.

,,Nelíbí se mi," prohlásil Dennis. ,,Má divné oči."

,,Mě se jeho oči líbí," řekla Rhea a stále se snažila znít vlídně. ,,Jsou pěkné."

Dennis se obrátil zpátky na ni a když uviděl její obličej, zase celý roztál. Šťastně si povzdechl. ,,Mně se líbí tvoje oči. Jsou nádherné. Jako ty." Zakroutila smutně hlavou. Byla zvyklá na tohle snové chování, ale Erica to očividně pohoršovalo. Jako ostatní, pokládal dárce za pouhé objekty. ,,Ale jdi," řekla. ,,Radši se do toho pusťme." Dennis dychtivě naklonil svůj krk, čímž k němu měla úplný přístup. Jeho kůže mohla být kdysi jemná, ale teď byla pokrytá slabými oděrkami po neustálém kousání. Ale i tak Rhea neměla žádné problémy se zanořením špičáků do jeho masa a pitím jeho teplé, sladké krve, která byla potřeba k jejímu přežití, stejně jako pořádné lidské jídlo, co většinou jedla.

Dennisovi unikl jeden malý šťastný sten a oba sdíleli asi tak minutu absolutního blaha. Když skončila a odtáhla se, Dennis se na ni podíval jasnýma omámenýma očima. ,,Nemusíš přestávat," řekl. ,,Můžeš si vzít víc."

Vždycky jí učinil takovou nabídku, ale Morojové se už v raném věku učili o přísných limitech krve, kterou si mohou vzít. To dovolalo dárcům přežívat neustálé krmení. Navíc tento limit zabraňoval Morojům spáchat nejvyšší hřích: vypít všechnu krev a stát se Strigojem. Rhea si otřela pusu a zvedla se.

Dennis se chystal taky zvednout, ale potom klesnul zpátky na židli kvůli závrati, která většinou následovala po kousnutí. ,,Vrátíš se?" prosil. ,,Brzy?"

,,Vrátím se tak brzy jako vždycky," řekla. ,,Zítra."

Dennis vypadal nešťastně jako obvykle, ale neochotně kývnul hlavou na znamení souhlasu, když odcházela. Eric ji následoval, byl zadumaný a tichý, ale jakmile vyšli z chodby, vyhrkl na ni: ,,Jseš blázen?" zeptal se.

Jak se lekla, tak se rychle zastavila a málem tak do ní narazil. Oba při tom střetnutí ztuhli, ale pak váhavě ustoupili.

,,O čem to mluvíš?" zeptala se.

Eric ukázal na dveře. ,,O tom. Ten kluk je blázen."

,,Je to dárce," opáčila. ,,Všichni jsou tak trochu blázni."

,,Ne. On je jiný. Je tebou posedlý."

,,Jen mě zná, to je všechno. Jak jsem řekla, je z mojí školy. Mluvím s ním a krmím se z něj už pár posledních let."

,,To je ten problém."

,,Co, krmení?"

Eric zavrtěl hlavou. ,,Ne. Že s ním mluvíš. Měla by sis jen vzít jeho krev a jít."

Rhea nemohla uvěřit tomu, že málem změnila názor na Erica. ,,No, samozřejmě. Dárci pro tebe nejsou lidi, že jo? Nestojí za to, aby sis jich všiml. Ledaže by byli součástí královského světa, co?"

,,Ne! Jen myslím, že ho povzbuzuješ... Já nevím... Ten způsob, kterým se na tebe díval. Nepřišlo mi to... bezpečné."

,,Je v pohodě," hádala se. ,,Je to dárce. Nic mi nemůže udělat."

,,Stále si myslím, že to není dobrý nápad." nadával Eric.

,,Jo? Já si myslím, že ty nemáš žádné právo říkat mi, co mám dělat!" vykřikla a snažila se nebýt příliš hlasitá. ,,Vůbec mě neznáš. A předtím ses dost jasně vyjádřil o tom, co si o mně myslíš."

Náhlý výraz paniky přeběhl po jeho obličeji. Hned nato se zatvářil o něco klidněji. ,,O čem to mluvíš?"

,,Na jachtě. Dal si jasně najevo, že si myslíš, že nemám žádné právo na to být se Stephenem, protože moje krev není ryze královská."

,,Já... co?" Eric vypadal vážně vyděšeně. ,,Ne! Ne, tak to vůbec není. Vůbec jsem o tom nevěděl, když jsme se potkali."

,,Jasně," řekla a založila si ruce na prsou. ,,Tak proč si byl tak překvapený z našeho zasnoubení?"

,,Protože si myslím, že jsi úplně jiná. Vidělas ho v tom bazénu. Prostě nejsi ten typ."

,,Jaký typ? Ten, s kterým je sranda? Říkáš, že jsem nudná?"

,,Ne!" Eric se tvářil zoufale a snažil se z toho vyhrabat. ,,Jsi tichá a vážná. On není."

,,Má své chvíle. A abys věděl, tak jsem se tam taky bavila. Pila jsem. Tančila jsem." Její slova vyzněla spíš, jako by se bránila, pravděpodobně protože Stephen jí také vždycky říkával, že si to dostatečně neužívá. Opravdu se snažila být součástí té jeho ,,divoké části světa", stejně tak jako on se čas od času pokoušel o to její uhlazenější chování. Stephen ze sebe rád dělá atrakci, ale má také citlivější stránku. ,,To, že ze sebe nedělám idiota, neznamená, že jsem samotář."

,,To není, co jsem mys... sakra!" Eric k ní přistoupil, celý zoufalý. Prohrábl si rukou své platinové vlasy. ,,Nechtěl jsem, aby to takhle probíhalo."

Vztek v její tváři vystřídal zmatek. ,,Tak co si chtěl?"

,,Já... nic, nic. Zapomeň na to. Jen buď opatrná s Dennisem. Příště běž k jinému dárci."

,,Díky za radu, o kterou jsem nestála."

Povzdechl si a očividně pro něj bylo těžké se ovládat. ,,Jenom o tebe mám starost, to je všechno." Jeho oči se najednou zaměřily na něco za ní. Rhea se otočila a uviděla, jak je tam na konci chodby sleduje hnědovlasá dívka, s kterou předtím Eric byl. Stejně jako Eric, kapala z ní všude voda. Její výraz byl těžko čitelný, ale Rhea si byla celkem jistá, že nebyla nadšená.

,,Ahoj, Emmo," řekl a vypadal, že chce být kdekoli jinde na světě, jen ne na téhle chodbě.

,,Nazdar," odpověděla Emma odměřeně. ,,Snažila jsem se tě najít a někdo říkal, že tě viděl jít sem. Nešel ses převléknout?"

,,Jo... jen jsem narazil na Rheu a začali jsme si povídat o Stephenově úžasném kousku." Rhea pozvedla obočí a hrála si s představou, že by to popřela. Ale jak tak koukala na Emmu, nemohla si v jejím výrazu nevšimnout viditelné žárlivosti. Nechtěla se do toho míchat, tak nechala tu jeho lež být.

Eric se široce usmál, čímž Rheu překvapil. Za tu krátkou dobu, co ho znala, jí přišly jeho úsměvy jen malé a melancholické. Ale tenhle úsměv byl jednoznačně proto, aby si Emmu udobřil, dokonce i Rhee málem vzal tento úsměv dech.

,,Uvidíme se," řekl Rhee rozmarně. Obešel ji a objal Emmu a její obličej si přitáhl ke svému. ,,Teď když jsi tady, tak bych se mohl konečně převléknout." Rhea potlačila úšklebek, ale jeho poznámka vymazala poslední známky žárlivosti z Emmina obličeje. Přitulila se k Ericovi a nezřetelně se s Rheou rozloučila. Rhea se koukala na to, jak ti dva odcházejí, šeptají si a smějí se a překvapilo ji, že při pohledu na ně jí píchlo u srdce.

Okamžitě to pustila z hlavy a rozhodla se, že raději půjde spát. Proč by se měla starat, co ten kluk Eric řekl nebo udělal? Sotva si s ním vyměnila tucet slov. Rozhodně zamířila směrem ke svému pokoji. O chvíli později si to rozmyslela a rozhodla se, že dá Stephenovi dobrou noc. Byl promočený až na kost a Rheu by celkem zajímalo, kolikrát v té laguně byl.

Upíři měli rádi Chile v zimě, protože měli kratší dny, ale noci byly neuvěřitelně mrazivé. Jen alkohol vás mohl ohřát. Stephen nevypadal, že by vnímal teplotu a vyprávěl historku o tom, jak se on a jeho kamarádi vloupali do kabinetu matematikáře. Historka zahrnovala vodku a fretky. Rhea se usmála a zamávala na něj, jakmile vyšla z domu. Když ji Stephen uviděl, věnoval jí široký úsměv a přerušil své vyprávění. ,,Nazdar, kotě," řekl, přišel až k ní a věnoval jí mokré objetí.

Zasmála se. ,,To snad ne." Podíval se na ní rádoby smutně a lehce jí políbil na rty a ujišťoval, že stojí dostatečně daleko, aby ji nenamočil.

,,Lepší, ne?" zeptal se triumfálně.

,,O hodně. Chci jen, abys věděl, že si jdu lehnout." Tentokrát se tvářil opravdu smutně. ,,Ale teď jdeme lít alkohol do ohně. Ty bys mohla pomoct."

,,Takhle zrovna svojí magii nepoužívám. Ale když jsi tak promočený, od ohně určitě nechytneš."

,,To je fakt," souhlasil a očividně mu to došlo až teď. Jeho obličej lehce roztál. ,,Promluvíme si zítra?

,,Jasně."

Eric si možná myslel, že Stephen je nějaký hlučný, přímočarý kluk, ale Rhea už dávno věděla, že její snoubenec měl i zranitelnou stránku, které si všimlo jen pár lidí. Ona byla vlastně jediná, komu tuhle svoji stránku ukazoval. Zdálo se, jako kdyby potřeboval ukázat svou zranitelnější stranu, aby tak dokázal vyrovnat tu svou druhou stranu, tu uličnickou. Vyrostli spolu skoro jako sourozenci a jejich zasnoubení se tak zdálo přirozené. Byli zvyklí jeden na druhého.

Stephen stiskl její ruku, jeho ruka byla samozřejmě mokrá a znova ji políbil, než se vrátil zpátky ke svému publiku.